Kraj mého srdce

Když jsem byl chlapec „malej“, tak metr nad zemí, nescházeli se farmáři tam u nás v přízemí, jak se zpívá ve známé trampské písničce, ale v té době jsem zcela podlehl koníčku zvanému mineralogie. Sbíral jsem horniny a nerosty nebo, jak tomu říkala mamka, šutry. Měl jsem je doma všude, což již zmiňovanou mamku přivádělo k šílenství – nevěděla, jestli při úklidu narazila na kus bezcenného kamene nebo odhalila valoun právě objeveného diamantu z Jihoafrických dolů. Rozkaz zněl jasně: nic nevyhazovat! To ovšem znamenalo, že se musela smířit i s … čtěte více

Jedno ze základních pravidel práce v médiích, což je jakési desatero žurnalistů, praví: „Pro lásku Boží, vystříhej se patosu.“ Jsem si jist, že pro psaní blogu, zvláště svého vlastního, platí toto pravidlo: „Žádné pravidlo neplatí.“ Proto, kdybych se snad v tomto textu dopustil patosu, nepřibíjejte mne za to na pomyslný mediální kříž. A navíc, jako polehčující okolnost připomínám, že tento text je umístěn v rubrice „fejetony“, což je velmi volný žánr. Proč jsem se rozhodl napsat tento text? (Mimochodem, bod 8 téhož desatera praví: jsou řečnické otázky nutné?). Takže znovu … čtěte více