Fejetony | Kraj mého srdce

Dovolte, abych se představil: Jmenuji se Trenck. Baron Trenck.

Musel to být ve své době chlap jako hora. Jeho výška, 185 centimetrů, v osmnáctém století znamenala, že všechny kolem o hlavu převyšoval. Nepřehlédnutelný byl i díky tomu, že skvěle tancoval, hrál na housle, ovládal několik jazyků. Ale hlavně byl uznávaný, ale též obávaný válečník. Není divu ani to, že se mu říkalo čert. Kromě toho, že se jeho vojáci chovali jako ďáblem posedlí, loupili a znásilňovali, samotný velitel pandurů měl v obličeji černé tečky od střelného prachu – přežil totiž výbuch trhaviny a střelný prach zarytý v kůži na tváři už mu … čtěte více

Ze slavné vily se stává turistický magnet Ostravy

Neuvěřitelně silný příběh vypráví dům, který stojí v Moravské Ostravě. Je to příběh jako vystřižený z filmu, který popisuje slávu a strasti města, země a celého světa před sto lety. Ale pojďme ten příběh vyprávět od počátku. Vilu postavil v letech 1922 až 1924 významný ostravský stavitel a architekt té doby – František Grossmann. Rodák ze slezského Pustějova přetavil zisky ze svých významných staveb do podoby přepychového paláce, který už sto let stojí, vzkvétá, chátra a dnes už opět září nedaleko současného krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Dnes je obklopen výstavbou z pozdějších … čtěte více

Pár vzpomínkových obrázků na vesnici na kraji města

Dnešní text je hodně osobní, ale kam jinam, než na osobní (vlastní) blog podobné texty patří? Ctěný čtenář snad promine, ostatně může kdykoliv „přepnout na jiný program“. A slovy volnomyšlenkářského malíře obrazů v jednom z dílů filmové ságy o tom, jak básníci přicházejí o iluze, o humor a já nevím o co vše, slovy postavy, kterou ztvárnil Rudolf Hrušínský (parafrázováno): Nejsem nikde organizován, můžu si psát, co chci, kdy chci a jak chci. Před více než čtyřmi lety podlehly mé nohy tlukotu srdce a přes varovné signály mozku odvedly ony … čtěte více

Klub hrabovských alkoholiků uspořádal další ročník běhu na lyžích

Léto nestojí za nic, do zimy je daleko, ale když je chuť věnovat se zimním radovánkám, členy Klubu hrabovských alkoholiků (KHA) nic nezastaví. Je vidět, že vysedávání po hospodách je záslužná a kreativní činnost. Uprostřed června uspořádali členové klubu už 99. ročník memoriálu Hanče a Vrbaty. Dva horalé, kteří zahynuli ve fujavici při závodě na hřebenech Krkonoš, jsou velkými vzory závodníků z Ostravy-Hrabové. Bylo to vidět i na startu, kde vládla přátelská atmosféra a touha pomoci kamarádům a kamarádkám, třeba ve chvíli, kdy se dostali do krize nebo v případě, … čtěte více

Po stopách husitů středověkým městem Odry

Není v Poodří ani v celém Moravskoslezském kraji místo, které by bylo tolik spjato s historií husitských válek, jako město Odry a jeho okolí. Proto mi to nedá a začínám s poznáváním krás Oder u husitské bašty v jedné z bočních uliček nedaleko náměstí. Místo, kde stojí část původního opevnění z patnáctého století, doslova voní středověkem. Nebo aspoň nějakým starým toskánským městečkem, kde se zastavil čas. Jak je možné, že asfaltová silnička najednou přechází v kamennou dlažbu? Jako kdyby i asfaltéři cítili, že staré dobré věci se prostě do asfaltu nezalévají. Když se zastavíte, dojde vám, že domy okolo … čtěte více

Zánik (snad jen dočasný) hostince U Lípy

Jako dokořán otevřená tlama obřího hladového veleještěra. Pohled do nitra obludy. Něco takového asi uzřel biblický Jonáš, než jej spolkla velryba. Přesně tak na mne působí záběr jeviště bývalého divadla, dříve slavné hospody U Lípy. Hlavní zeď budovy už schroustaly bagry a proto pohled na pódium je zcela unikátní – do hlubin divadelní scény lze nahlédnout přímo z ulice… Dlouho se však ani tento neobvyklý pohled na torzo hospody nezachoval. Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, už nezůstaly ani zdi, ani jeviště, dokonce už i hromady cihel jsou pryč. Naopak … čtěte více

Klinická smrt hrabovské hospody zvané „Lípa“

Byl to vlastně pohřeb. Pohřeb neživé, ale ještě nemrtvé hospody. Pohřeb v okamžiku, kdy budoucí nebožtík, napojen na přístroje a v těžkém kómatu, kdy už v podstatě nic z jeho orgánů nefungovalo, ještě klinicky žil. Pivní trubky, ty pomyslné tepny každé hospody, ještě spojovaly sklepy s výčepem, ale životodárná tekutina, tedy v tomto případě pivo, v nich už netepalo. Jak jinak, než jako pohřeb, si vysvětlit truchlivé skladby dechovky, která hraje při posledních rozloučeních a které mimochodem nebožtík dlouhá léta poskytoval své zázemí? Byla to ale také veselice, jako kdyby odchod toho starého … čtěte více

Historický Důl Alexander se tyčí nad ostravskými Kunčičkami

Přiznám se bez velkého mučení, že jsem areálem starého objektu Dolu Alexander lehce fascinován. Objevil jsem jej před mnoha lety, kdy jsem hledal místo pro vznik fotografie, která ukazuje, jak je Ostrava (a tedy průmysl) nedaleko hor (a tedy přírody). Těžní věže starého, dávno nefungujícího dolu a za nimi panorama Lysé hory, byly jedním z dokladů toho, jak je to z Ostravy blízko do Beskyd a jak tedy život v průmyslovém městě může být příjemný díky tomu, že za dvacet minut jste pod beskydskými horami… Po mnoha a mnoha letech … čtěte více

Výletníci z Hrabové zdolali Emu. Bez šerpů a kyslíkových přístrojů.

Text a foto Petr Žižka v rubrice Aktuality, Fejetony, Z Hrabové

Poté, co v sobotu ostravští Hrabované, spolu s Hrabovankami a Hrabovátky, spluli zdárně řeku Ostravici na zcela běžných předmětech, jako těžní věž, pirátská galéra, lokomotiva, novinářská kachna, hasičské auto, vozidlo dálniční policie Cobra 11 a podobně, zdolali dnes vrchol ostravské haldy Ema. Šlo o prvovýstup alpským způsobem, tedy bez šerpů a kyslíkových přístrojů. Jen s cepíny, lany, mačkami a přinesenými tatrankami. Na snímku vidíte vrcholové družstvo. Někteří účastníci chybí na obrázku jen proto, že v době pořízení fotografie už chystali žebříky nutné pro sestup. A některé účastnice zůstaly v základním … čtěte více

Nejkrásnější pohled na svět je jednoznačně z necek. Pokud plavou…

Arabské přísloví sice praví, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně, ten, kdo toto přísloví vymyslel, však jistě nikdy neplul v neckách po řece. Nejkrásnější pohled na svět je totiž ve skutečnosti z necek volně plujících po řece. A pokud nejsou zrovna po ruce necky, funguje to i s plavidlem vyrobeným na koleně, tedy na něčem, jako je vor, polystyrénový parník, člun, duše od traktoru případně těžní věž nebo hasičské auto. A pokud není voda, jako tomu bylo na neckyádě v Hrabové, pak se mnohdy nepluje, ale prochází … čtěte více