Kraj mého srdce

Žádné vykřičené pouťové atrakce, žádný kravál z amplionů, ani sirény rozjíždějící se bobové dráhy či klaksony roztáčejícího se obřího kolotoče. Ani pištění dívek, které na obřích kyvadlech visí hlavou dolů a sukénkou vzhůru. Nic z jinde obvyklých zábavných atrakcí všeho druhu, barev a zvuků. Taková, tedy poklidná, je pouť v Ostravě-Hrabové. Svátek svaté Kateřiny Alexandrijské, které je zasvěcen zdejší kostel, si stále zachovává svou původní, lidovou, venkovskou atmosféru. Odehrává se bez kakofonie zbytečných zvuků, zato hraje místní dechovka a lidé si můžou povídat. Když přijede do Hrabové pouť, neznamená to, … čtěte více

„Tak toto strašidlo, je naštěstí fotograf,“ tuto radostnou poznámku jsem zaslechl během půl hodiny asi desetkrát. Jinak se lesíkem v okolí hřbitova v ostravské části Hrabová neslo pištění až zděšení. Ale taky smích a nadšení. Stezka odvahy, která tam byla připravena, přilákala desítky lidí. Přestože by člověk tipoval, že taková stezka odvahy zaujme hlavně děti, dobře bavili i dospěláci. Většina z nich samozřejmě přivedla své ratolesti. Možná tak rodiče chtěli připravit své děti na úskalí skutečného života, kdy se občas někdo vyděsí nejen v ponurém, tmavém lese… „Já jsem zmutovaný … čtěte více

Dřevěný kostelík v Ostravě-Hrabové se stal opět místem skvělého kulturního zážitku. Prostory, které ještě dopoledne, jako každou neděli, patřily pravidelné bohoslužbě, se odpoledne změnily v koncertní sál. Do Hrabové přijeli posluchači Lidové konzervatoře a rozezněli dřevěný kostelík hudbou a zpěvem. Kostelem svaté Kateřiny Alexandrijské se linula díla klasiků a také známé sakrální skladby. Nechyběla ani slavná Ave Maria. Hrabová je dnes jedním z ostravských obvodů, tedy součást průmyslového města, nicméně si stále zachovává svůj venkovský ráz. A právě její dřevěný kostelík se stává provizorním, přesto stále zajímavějším prostorem pro důstojné … čtěte více

Dřevěný kostelík v Ostravě-Hrabové se po ranní nedělní mši odpoledne změnil na improvizovaný divadelní sál. Divadlo Tety Chechtalíny, tedy divadlo Marcely Poláčkové, předvedlo pohádku pro děti o dětech a s dětmi. Děti si zatančily, zazpívaly a na pódiu vystoupili i kluci a holky, kteří se původně přišli na představení jen podívat. Samozřejmě jako v každé dobré pohádce dobro porazilo zlo, pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Tentokrát v podobě čaroděje, který chtěl dětem překazit Vánoce, ale nakonec se usmířil, takže si mohli všichni spolu zazpívat. Ostatně, vzhledem k tomu, že … čtěte více

Zatímco většina poutí se už dávno změnila v přehlídku kolotočů a jiných atrakcí, kde lítáte hlavou dolů a máte co dělat, abyste gumové hady, teplou medovinu či smažený bramborový placek udrželi v žaludku, v Ostravě-Hrabové se lidé stále ještě scházejí hlavně proto, aby se potkali se známými, pozdravili se se sousedy a pohostili své příbuzné a kamarády. A taky, aby navštívili místní dřevěný kostel a zažili obzvláště sváteční mši. Samozřejmě bez stánků s cukrovinkami a hračkami by to nešlo, ale přece jen si hrabovská pouť zachovala hodně z původních tradic. … čtěte více

Celé to bylo jako přesun v čase, nejdříve do První republiky, kdy kolo sloužilo jako dopravní prostředek do práce a za zábavou. Pak se diváci ocitli ještě hlouběji v historii, v době, kdy dámy a především pánové jezdili na vysokých kolech, a to v oblecích a s cilindry na hlavách. Velocipedisté z Ostravy-Hrabové přilákali své kolegy z jiných klubů historických cyklistů do centra Ostravy, kde se jezdilo uvnitř obří haly areálu Trojhalí. Samotný prostor Trojhalí vytvořil báječnou kulisu, protože sám dýchá historií a kouzlem dávných časů.   Asi největší zážitek … čtěte více