Ostravská jatka stála v centru, aby maso bylo rychle v obchodech
Jsou budovy (většinou ty moderní), kdy si řeknu: „komu a za co se ten architekt pomstil?“ Jsou ale takové budovy (většinou ty staré), kdy mne napadá: „Že si ten architekt dal takovou práci s každým detailem“? Tím druhým příkladem je budova, která dnes chátrá v centru Ostravy a která sice sloužila účelům vskutku neromantickým, a přesto jí architekt vdechl neskutečné kouzlo. Tou budovou jsou bývalá městská jatka…
Dnes se o této cihlové budově opět mluví v souvislosti s tím, že město možná budovu odkoupí od firmy, která ji měla kdysi opravit, za což dostala lukrativní pozemek hned vedle. Pozemek sice lukrativní byl a „zadarmiko“ by ho bral každý, nicméně Ostravané do prodejny zahradních věcí s nápisem Bauhaus moc nechodili. Asi to byl důvod, proč Bauhaus zavřel krám a teď vedle sebe chátrají budovy dvě, s tím, že jen té jedné je mi líto. Té prosklené s nápisem Bauhaus, fakt ne. Ta spadá do první kategorie budov: „Komu a za co se ten architekt pomstil?“ Za co vlastně víme – za to, že nechali chátrat historický objekt v sousedství.
Ale zpět k té dříve hezké budově jatek.
Příběh budovy o porážení dobytka se píše od konce devatenáctého století. Do té doby řezníci pracovali v jednotlivých domech a vzhledem k tomu, že neexistovala kanalizace, vše vytékalo přímo na ulice. Ostrava potřebovala dělníky, dělníci potřebovali maso. Spotřeba masa a tedy i počty poráženého dobytka, prudce stoupala. V některých místech města to asi opravdu moc vábné nebylo…
Vedení města se proto rozhodlo, že postaví centrální jatka. Na rozdíl od jiných měst, kde se porážkové budovy stavěly na okrajích, v Ostravě vznikla městská jatka ve středu města. Jednou z lokalit, o kterých se uvažovalo, bylo mrchoviště. Nakonec toto místo nebylo vybráno a díky tomu, že zůstalo volné, mohla na něm ve dvacátých letech vyrůst impozantní stavba Nová radnice.
Jatka nakonec postavili v místě, kde se konaly dobytčí trhy, navíc zde byl zdroj tekoucí vody díky strouze, která tudy protékala. Další výhodou bylo napojení na železnici, která tudy vede dodnes. V místě byl hostinec, jehož stodola byla využita pro budovu jatek. A blízko to bylo k obchodům v centru a tudíž k zákazníkům.
Provizorní budova nestačila dalšímu rozvoji města a tak vznikla nová z červených cihel a kovu. Zvenčí trochu připomíná středověký hrad nebo pevnost z oblasti Španělska se strážní věží a okny tak malými, jako kdyby to byly střílny. Vevnitř byly moderní stroje pro zpracování i chlazení masa a provoz patřil k nejpokrokovějším v Rakousku-Uhersku.
Památkově chráněný objekt dnes čeká na to, až získá zpět svou noblesu, kterou v době svého vzniku dávali architekti i takovým stavbám, jakou byla „obyčejná“ jatka.