Cyklovýlet na vrchol Beskyd, aneb na kole kolem Lysé hory
Zdolat na kole nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd a nezapotit se přitom, to opravdu nejde. Na druhou stranu se není třeba výletu na Lysou horu bát. Dá se pojmout jako náročný trénink, ale také jako zajímavý výlet krajinou plnou krásných míst a pěkných výhledů. Pokaždé, když se v sedle svého velocipédu blížím k vrcholu, říkám si, že je to naposled. Poté, co slítnu do údolí a vidím vrchol vysoko nade mnou, těším se, až tam vyfuním někdy znovu… Tak silný je magnetismus Lysé hory.
Trasa drsných silničářů
Každopádně vyšlapat až na vrchol beskydské Lysé hory a tudíž dostat se do výšky 1323 metry nad mořem je trasa pro aspoň průměrně trénovaného cyklistu.
Na druhou stranu netřeba se bát, že bez přípravy podobné borců z Tour de France to nezvládnete. Bez čeho se ale neobejdete, je skvěle seřízené kolo. Především fungující brzdy jsou pro cestu do údolí naprostá nezbytnost. A jen totální hazardér by jel bez přilby na hlavě.
Jediná trasa, která vede celá po asfaltu a tudíž je vhodná pro silniční kola, vede z místa, které je známé jako Papežov. Na této cestě k vrcholu není kde zabloudit, stačí se držet asfaltu. Počítejte ovšem s tím, že jde o osm a půl kilometru drsného stoupání. Vzdálenost si můžete kontrolovat podle velkých bílých čísel u kraje silnice, což je užitečný pozůstatek cyklistických závodů, které se občas na této trase jedou.
Terénem, tedy na horském kole
Asfaltovou cestu z Papežova tedy není třeba nijak zvlášť vysvětlovat, nedá se nikde zabloudit. Pro ty, kdo si chtějí užít výlet na horském kole a dozvědět se něco o této oblasti, doporučuji výrazně „pohodovější“ trasu, a to z Malenovic.
Cesta dále pokračuje po asfaltu k Jízdárně, kde je poslední šance koupit tatranku nebo něco jiného na posilnění. Hned za Jízdárnou přichází první opravdu ostré stoupání. Pro všechny, kdo to tady chtějí vzdát, mám dobrou zprávu – je to nejprudší výšvih celé trasy. Pak už to bude jen a jen lepší. Na „křižovatce“ lesních cest v místě zvaném Hutě se dejte prudce doleva po staré lesní úvozové cestě kotlem pod Lysou horou.
Další důležité body trasy jsou mohyla na Ivančeně. Je to místo, kde si lidé připomínají skauty popravené na sklonku druhé světové války. Za Ivančenou pokračuje turistická značka přímo k vrcholu. Tato cesta se ale brzy změní v nesjízdný úsek, proto je třeba odbočit doleva směrem na Zimný, což je místo, kde je možno dobrat vodu ze studánky, nicméně při posledním výjezdu byla studánka vyschlá… Od Zimného následuje poslední úsek – stoupání po asfaltové silnici. Je to ta, která vede z již zmíněného Papežova, tedy jediná, kde potkáte silniční cyklisty. Teď už je to k vrcholu pouhé dva a půl kilometru. Ovšem pořád do kopce, takže zdoláte ještě převýšení téměř 300 metrů.
Až moc drsný sjezd
Vrchol odmění krásnými výhledy, možností něco sníst a vypít, zvláště teď, když už jsou na vrcholu nové turistické chaty. Sjezd dolů je rychlý, náročný a nebezpečný! Dá se jet pochopitelně stejnou trasou, jako nahoru. Já osobně doporučuji sjet na Zimný a kousek pod tímto bodem odbočit prudce doprava na starou lesní cestu. Tento sjezd vede k hrázi přehrady Šance a je jedním z nejdelších sjezdů, které znám. Navíc v poslední době je stará asfaltka zničená těžbou dřeva.
Kdo zatouží po malebné a o něco delší trase, tomu doporučuji průjezd Masarykovým údolím. To patří k tomu nejhezčímu, co v Moravskoslezských Beskydech najdete. Údolí končí taky u přehrady Šance, a to v místě, kde se řeka Řečice vlévá do přehrady. Po břehu přehrady se pak dojede na Ostravici a můžete se radovat z přejezdu Lysé hory z Malenovic na Ostravici. Z Ostravice se dá pokračovat po skvělé cyklostezce a dojet k místu startu nebo třeba až do Ostravy. Tour de Lysá hora pak nemá chybu.