Kdyby nás škola nenaučila nic jiného, než to, co obsahuje Komenského desatero, stačilo by to k tomu, aby byly školy užitečné. A kdybychom se dokázali řídit těmi deseti přikázáními, která Komenský před čtyřmi stovkami let sepsal, věřím, že by se nám lépe žilo. Pojďme se nad jeho myšlenkami zastavit. A pojďme se projít Fulnekem, městem, v němž dodnes najdeme stopy muže, který musel prchnout z této země a který ovlivnil školství v jiných zemích Evropy. A na kterého jsme doma měli zapomenout…

Tady, na návrší nad Fulnekem, vyučoval Komenský. A říkal svým žákům, že příroda je nejlepší učitelkou…

Tak tady ke svým žákům promlouval Jan Amos Komenský. Při svém pobytu ve Fulneku nemohl najít lepší místo pro to, aby dostál svému přesvědčení, že nejlepší učitelkou je samotná příroda. Na návrší nad městem vyprávěl žákům o světě a svět, nebo alespoň Fulnek, se rozkládal pod nimi.

Žákovský háj

Kde jinde najít nadhled nad tématy, která s žáky probíral? A proč tedy nezačít putování po Komenského stopách právě tady?

Žákovský háj nad Fulnekem poznáte podle toho, že zde stojí monolit zdobený plastikami od Olbrama Zoubka.

Žákovský háj, jak se tato přírodní učebna jmenuje, najdete jednoduše – vede k němu značená naučná cesta, moudře nazvaná „Člověče, zastav se…“. A tyčí se zde obelisk zdobený plastikami od Olbrama Zoubka. Pouhým poklepáním na ranné dílo známého sochaře zjistíte, že jde o kopii vyrobenou „z bezpečnostních důvodů“ z plastu. Nicméně originály uvidíte ve Fulneku také, pokud zajdete do místního infocentra.

Kaple, v níž Komenský kázal

Stopy geniálního myslitele, teologa, pedagoga, najdete ve Fulneku na mnoha místech. Zde kázal a psal. Tudy chodil a tvořil. Tady prožil nejkrásnější léta. Začal zde svou dráhy kazatele Jednoty bratrské, učil své žáky a psal své knihy. Odtud pak ale také prchal do exilu.
Poté, co se nadechnete atmosféry v Žákovském háji, doporučuji pokračovat v Komenského stopách k památníku tohoto učence.

Komenského desatero. Kdyby se děti v prvních třídách základních škol nenaučily nic jiného, než těchto deset pravd, a kdyby podle nich dokázali lidé žít, bylo by na světě krásně.

V historické budově nedaleko náměstí dýchá doba, v níž „učitel národů“ žil. Místnosti, kde pracoval, vypadají, jako kdyby jen na chvíli odešel. Voní to tady středověkem. Tady pročítal knihy a tvořil svá díla. Obrovským zážitkem je návštěva kaple, v níž kázal. Hlas křehké průvodkyně se rozléhá tak, že si lze snadno představit, jak musela znít Komenského moudra pronášena z kazatelny.

I když tady kázal před čtyřmi staletími, dodnes je v této kapli cítit Komenského duch.

Komenský byl duší Evropan a srdcem vždy Moravan. Při svém pobytu na Moravě psal jedno ze svých největších děl, spis „Listové do nebe“ a vytvořil mapu Moravy. Byl mistrem slova. Slovníkem dnešní doby by se dalo říci, že byl nejen vynikajícím spisovatelem, ale také skvělým markeťákem. Muž, který psal na jednu stranu obsáhlá díla, vynikal na stranu druhou neuvěřitelným uměním zkratky a hesla. Zde jedno jeho moudro: „Manželka budiž vybírána s třemi P. To jest pobožná, počestná, prozíravá, a je-li možno též pěkná a peněžitá…,“ uvedl ve své Vševědě. Lze tuto myšlenku říci jasněji a stručněji?

Jako kdyby učenec, kazatel a myslitel Komenský právě odešel. Přesně tak vypadají místnosti v „jeho“ památníku nedaleko fulneckého historického náměstí.

A co jeho Mravoučné desatero? To je perla vedle perly. Třeba bod III: „Ke všem buď vlídný, k nikomu úlisný, vystříhej se pochlebovati.“ Jak skvěle bychom žili, kdybychom místo tun zákonů a nařízení dbali těch starých deseti Komenského bodů.

Zámek a morový sloup stojící na náměstí. To je barokní Fulnek.

Fulnek je městem Komenského soch

Žádné jiné město se nemůže pyšnit tolika sochami Komenského, jako Fulnek. Jednu z nejznámějších najdete před Památníkem a je to známé dílo Jana Štursy. Stát měla původně v aule filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze naproti Janu Husovi. Celkem je ve Fulneku šest soch, bust a plastik s tímto velikánem, takže je jen otázka času, kdy si to město nechá zapsat do Guinessovy knihy rekordů.

Jedna z fulneckých soch myslitele Jana Amose Komenského.

Nejen vzestupy, ale také pády jsou v životě Komenského spojeny s barokním klenotem v oblasti Moravského Kravařska, jakým dnes Fulnek je. Odtud začala strastiplná Komenského pouť do exilu. Tady na náměstí před radnicí spálil jeho vzácnou knihovnu kapucínský mnich Bonaventura, aby zničil Komenského myšlenky. Komenský měl být zapomenut.

Jeden z detailů v Památníku J. A. Komenského ve Fulneku. Když Komenský z města prchal, zanechal tady nejen své knihy, ale i včelstva. A také klec na matku královnu, kterou můžete v památníku obdivovat.

Tou dobou už je ale Komenský ve vyhnanství, poté, co svou vlast musel kvůli své nezlomné víře opustit. Do Fulneku se už nikdy nevrátil. My máme štěstí – žijeme v době, kdy se do Fulneku můžeme kdykoliv zase zajet a vnímat dobu, v níž tady žil „učitel národů“, Evropan a Moravan Komenský.