Kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku září jako by jej postavili včera
Je to už pár let, kdy jsem zjistil, že za krásami barokního umění netřeba cestovat za hranice rodného kraje. Barokní skvosty je možno obdivovat třeba půl hodiny cesty autem z Ostravy, ve městě, které teprve čeká na to, aby bylo návštěvníky patřičně objeveno a oceněno. Tím městem je Fulnek, ležící na pomezí Moravy a Slezska.
Pravda, při výpravách, které vedou kolem tohoto města, poznáme Fulnek naprosto přesně podle toho, že se nad ním tyčí typická stavba místního zámku. Město samotné se však rozkládá v údolí a je tedy skryto zrakům automobilových poutníků. Kdo už jede přímo přes Fulnek, většinou z auta vidí jen místní potok a betonovou zeď, která chrání jeden z místních svahů před zřícením. Do centra je třeba z hlavní silnice odbočit a komu se chtělo, když uhání vstříc dálavám, že?
Někde v útrobách mozku máme uloženo, že zde pobýval učitel národů Jan Amos Komenský. Ti, kdo dávali ve škole obzvláště dobrý pozor, vědí, že by ve Fulneku měl být i památník tohoto myslitele. Ale ruku na srdce, kolik z nás, kteří to máme do Fulneku, coby kamenem dohodil, se byli v památníku velkého učence podívat?
O tom, co lze vidět v Památníku J. A. Komenského ale až někdy jindy. Pro tentokrát bych se rád držel toho barokního umění, které město na pomezí Moravy a Slezska nabízí. Naprostým unikátem a klenotem je totiž kostel Nejsvětější Trojice. Tyčí se nad náměstím a je odtud dobře vidět vzhledem k tomu, že celá jedna strana náměstí nebyla po válce znovu zastavěna. Domy na náměstí byly při osvobozování totálně zničeny. Někteří říkají, že kdyby tam domy zůstaly, nebyl by na kostel tak impozantní pohled. Něco na tom je, ale to asi nebyl ten pravý důvod, proč náměstí zůstalo z jedné strany otevřeno.
Kostel jsem navštívil několikrát a spolu s hasiči z ostravského obvodu Hrabová jsme byli dokonce úplně posledními návštěvníky, kteří chrám v roce 2019 viděli. Pak totiž začala rekonstrukce historické památky. Oprava trvala téměř dva roky a dnes kostel vypadá jako nový. Tedy jako staronový, k betonovým moderním kostelům má pořád daleko. Restaurátorům se dokonce podařilo některé části stavby vrátit do stavu před mnoha lety. Například stěny a stropy gotické křížové chodby dnes ukazují původní výmalbu, kterou skryly pozdější nánosy práce malířů pokojů. Unikátem jsou erby šlechtických rodů, které se právě v této části kostela podařilo při rekonstrukci objevit a které lze po staletích opět obdivovat.
Impozantní jsou fresky v hlavní lodi kostela, pochopitelně s výjevy z bible. Majestátní varhany jsou z roku 1955, kdy byl přestavěn původní nástroj z roku 1766. Jak se praví v záznamech, přestavba varhan z osmnáctého století byla nutná kvůli: „velkému opotřebení a červotočivosti“. Červotočivost je hrozná vlastnost, věřte mi, míval jsem na Valašsku starou dřevěnici a o červotočivosti něco vím.
Kostel Nejsvětější Trojice slouží po opravě dál věřícím. Kromě toho je zde také průvodcovská služba, takže právě návštěvníci se dozvědí o historii této památky a mohou si v klidu a s komentářem prohlédnout sochy a obrazy, projít všechna zákoutí chrámu, včetně honosné kaple svatého Josefa a již zmíněné gotické křížové chodby, která vznikla jakou součást původního kláštera. Interiér je také ideálním místem pro konání koncertů varhanní hudby, zdejší adventní koncerty jsou vyhlášené široko daleko.
Opravený kostel je pouze jedním z barokních klenotů Fulneku. Na ty další se podíváme zase někdy příště, stejně jako na onen památník učitele národů. Ostatně i ten má úplně novou, moderní, podobu.