Návod na použití Ostravy, aneb co v ocelovém srdci země nevynechat
Už jsem si zvykl na to, že mi volají kamarádi, známí, kolegové z Prahy a ptají se: „Hele, jedu do tý tvý VOstravy, na Zlatou tretru a nevím, kam tam zajít. Máte tam něco kromě Stodolní?“ Slovní spojení „na Zlatou tretru“ se v průběhu roku mění na „Colours of Ostrava“ nebo třeba „na hokej“ nebo „fotbal“.
Mám rád všechny své kamarády, zvláště pak ty, kteří vynechají větu: „a neotrávím se, když se u vás nadechnu?“ Proto s velkou radostí vysvětluji, kam se zajít podívat. Rozhodl jsem se, že tento „návod na použití Ostravy“ sepíšu, aby sloužil i těm, kdo mne nemají v telefonním seznamu.
Dolní oblast Vítkovice
Desetitisíce hudebních fanoušků poznávají průmyslovou historii Ostravy díky svátku hudby, jakým je již zmíněný festival Colours of Ostrava. Scházejí se přímo uprostřed „ocelového města“, mezi obřími vysokými pecemi, pod trubkami, kterými proudil plyn do zásobníku magických rozměrů (ten je tu dodnes, ale místo plynu jím protéká hudba – je v něm totiž koncertní síň). Areál starého dolu a bývalých hutí je zakonzervován a skoro se divím, že tady nebloudí zapomenutí horníci, hutníci a jednou za čas se tady neodehraje odpich vysoké pece. Oblast zvaná Dolní Vítkovice je ideálním místem pro pochopení podstaty Ostravy, jejího koloritu a historie. Tady našli uhlí, které předznamenalo průmyslovou revoluci a rozvoj této oblasti. Nutno dodat, že zhusta i vývoj neřízený a chaotický, podřízený plánu těžby, tunám železa a představám RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci). Pro pochopení tohoto města začínám procházku po Ostravě většinou právě tady.
Stará radnice ve Vítkovicích – jako vše ostatní je také z červených cihel.
Za prohlídku stojí samotná nedaleká čtvrt Vítkovice, která je městskou památkovou rezervací a připomíná devatenácté století. Jako pohádková perníková chaloupka, i tady je vše ze stejného materiálu. Není to ale perník z pohádky o Ježibabě, ale červená cihla. Je z ní postavena radnice, kostel, škola, nemocnice, ulice rodinných domků, tržnice… Vše, jak to tady v polovině devatenáctého století nechal postavit majitel hutí, průmyslový magnát (a hrabě) Rothschild.
Dávným luxusem dýchající centrum
Do centra Ostravy se dá z Dolní oblasti Vítkovice dojít pěšky. Kdo má oči a srdce, dokáže vnímat krásu zdejších starých činžovních domů a obrovských bankovních paláců. Dávný luxus a elegance svědčí o tom, že bývaly doby, kdy sláva tohoto města byla na vrcholu a kdy peníze z místních hutí a dolů nekončily v centru, ale právě tady. Byť, asi i tenkrát bylo do ideálního stavu daleko, jak o tom vypovídá pohled Petra Bezruče a jeho verš z jeho snad neznámější básně Ostrava:
„Chléb s uhlím beru si do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce
z krve mé a z mého potu.“
Kdo ví, jak by dnes tuto myšlenku Petr Bezruč formuloval, možná by jen zmínil břehy jiné řeky, kde se staví paláce z jeho krve a potu…
Trasa za poznáním centra města by neměla vynechat Nádražní ulici s nejhonosnějšími paláci, dříve bankami. Dále Masarykovo náměstí – dříve náměstí Lidových milicí, čili „lidomilo“ – a daleko útulnější Jiráskovou náměstí, zvané Kuří rynek (přesněji po ostravsku: Kuřyrynek“). V nedalekém Husově sadu nepřehlédněte unikát secesní architektury, jakou je vila sekretáře Severní dráhy Ferdinandovy, juristy Julia Eisnera.
Evangelický kostel a perla secesní architektury – Eisnerova vila.
Paříž v podobě místní Eiffelovky
Přes staré činžovní domy, které dnes opět patří k nejluxusnějším bytům v Ostravě a nezapřou, že zde žily židovské rodiny, jdeme k radniční věži. Pohled na Ostravu z vyhlídky je jedním slovem impozantní. Z jedné strany máte pod sebou řeku Ostravici, sady a Slezskou (dříve Polskou) Ostravu. Na druhé straně střechy domů a kostelů Moravské Ostravy, v dálce komíny hutí a na horizontu Beskydy… Kdo nebyl na této věži, jako kdyby v Paříži nenavštívil Eiffelovku. A kdo tady byl, je překvapen, kolik zeleně v tomto ocelovém městě vidí…
Hory, sídliště, hutě, kostel. Jako Nescafé – vše v jednom obrázku.
Radniční budova nezapře dobu svého vzniku, tedy dvacátá léta minulého století, kdy tehdejší ostravský primátor Jan Prokeš zabojoval s celosvětovou krizí tím, že dal lidem práci na stavbě nového správního centra města a přes odpor svých oponentů nechal postavit impozantní dílo. Prokeš svou myšlenku obhájil a vysloužil si nejen uznání, ale také „své“ náměstí, protože radnice stojí na dnešním Prokešově náměstí (tak řečeném „prokešáku“).
Věž Nové radnice je symbolem Ostravy a místem s výhledy na Beskydy, Jeseníky a do Polska.
Do Vídně, tedy do Přívozu
Cestujme dál v prostoru a čase a podívejme se do Vídně z přelomu 19. a 20. věku. Právě z Vídně byl povolán architekt Camillo Sitte, aby se vším umem, citem a poznáním vložil své síly k vytvoření unikátního díla: Jeho úkolem nebylo postavit jeden dva domy, nebo ulici, ale vytvořit zcela novou čtvrt města s kostelem, radnicí, hotely a restauracemi, obchody a byty…
Projděte se a kochejte se fasádami domů, věžičkami na střechách, chytře zvolenými nárožími domů. Jakoby právě tady čerpal Camillo Sitte pro svou knihu (nebo ze své knihy?) „Stavba měst podle uměleckých zásad.“ Každý jeden dům je architektonickým artefaktem a celý Přívoz je jedním velkým uměleckým dílem.
Jeden z nejstarších ostravských dolů – šachta Alexander.
Kdo nabude dojmu, že tato část města chátra a churaví, má sice částečně pravdu, ale nutno poznamenat, že Ostravané to vidí spíše naopak – Přívoz se podařilo zachránit na poslední chvíli a v minulých letech doslova povstal (aspoň jeho část) z popela.
Moskevský bulvár v Porubě
Z Vídně konce 19. století do Moskvy v padesátých letech století dvacátého se přepravíme tramvají nebo autem. Poruba je ukázkou architektury zvané sorela, tedy socialistický realismus. Kromě toho, že zde studenti architektury na vlastní oči vidí, jaké byly trendy v 50. letech, jsou zde místa, která tak připomínají Rusko, tedy přesněji SSSR, že sloužily opravdu jako kulisa filmařům, kteří zde natáčeli záběry z Ruska v období po druhé světové válce.
Malí kinoamatéři v podobě socialistického realismu na fasádě domu v Porubě.
Nutno poznamenat, že Poruba je honosná část města a ulice, dvory a domy působí velkoryse – to až později, kdy socialistickému bloku docházely myšlenky a peníze, se začala stavět nevzhledná betonová sídliště. Architekti se ještě snažili ukázat majestátnost a velkorysost, některé domy připomínají starověké chrámy, včetně typických korintských sloupů.
Ulice jsou tady široké, byty prostorné a světlé a fasády domů malované.
Jiráskovu náměstí neřeknou Ostraváci jinak, než „kuřy rynek“. Tvrdé y je v tomto případě správně.
V Ostravě najdete i dřevěný kostel
Věřte nevěřte, ale v průmyslovém městě najdete dokonce dřevěný kostel – jeden z těch, které známe z hřebenů hor a podhorských obcí. Stojí v okrajové části města, zvané Hrabová a je to snad jediný dřevěný kostel, kde kterému jezdí městská hromadná doprava. Kostel svaté Kateřiny má zajímavou historii – nikdo přesně neví, kde se v Hrabové vzal, ale legendy praví, že je to kostel, který stával v podbeskydské obci Metylovice. Když se metylovičtí občané rozhodli, že postaví kostel nový, zděný, rozložili původní dřevěný jako lego a „na součástky“ ho prodali v Hrabové. V roce 2002 kostel lehl popelem, takže to, co návštěvníci vidí dnes, je kopie. Tedy spíše replika, protože plány původního kostela se nedochovaly a tak tesaři vycházeli z nákresů, vyprávění pamětníků a starých fotografií. Dnes jen málokdo pozná, že kostel nestojí v Hrabové po staletí, ale ještě stále voní novým dřevem…
Dřevěný kostel v Hrabové, jako kdyby do Ostravy zabloudil z nedalekých Beskyd. A vlastně je to tak, původně stál v beskydském podhůří.
I o tomto svatostánku najdeme zmínku v Bezručově díle. Slezský bard dává najevo, že dřevěný kostel byl vlastně známkou chudoby Hrabové:
„Hrabovský Bůh chud jak my. Chrám má
dřevěný s dřevěnou věží.
Daleko do nedozíráma
paskovské rybníky běží.“
Tady, u dřevěného kostela v Hrabové svou prohlídku Ostravy většinou končím. Mimo jiné proto, že kousek odtud bydlím, takže můžu své kamarády vzít domů, na kafe či slivovici…
Zdravím pane Žižko, jako vždy, skvěle zpracované a být „pražandou“, ještě dnes se do Ostravy rozjedu, tak lákavá je to pozvánka!
Pane Žižko,jsem Ostravák a konstatuji,že tohle nemá chybu.Je to prostě fajn…Díky
Moc pěkné,klobou dolů….
Jsem Ostravačka, takže můžu objektivně ohodnotit – a je to fajne…
Jsem rodilá Ostravačka a vaše zpracování Ostravy je moc hezké.Byla bych ráda, kdyby jste mohli také zpracovat hornickou kolonii u bývalé šachty Šalomouna. Moji prarodiče a rodiče se tam narodili.Moc děkuji a patří Vám velký dík.
Dobrý den pane Žižko,
tak jako si přečtu krátká povídání v rámci výběru budoucího místa dovolené, je tato výstižná charakteristika poutavým čtením i pro Ostravana, kterým jsem Já. Našel jsem v tomto vše výstižné pro naše město a co víc je to popsáno celým srdcem patriota, který chtěl říci i těm, kteří chtějí vnímat své město jako místo, kde se narodili a chtějí zde žít až do smrti. Historie jednotlivých čtvrtí města tak trochu známe každý, ale s tak poutavým vyprávěním o historii musíme být pyšní na své předky, kteří historii ve své době budovali. A na závěr, kdo nezná minulost, těžko hodnotí současnost a ještě hůře pochopí budoucnost.
Děkuji za ucelený vzkaz návštěvníkům našeho města.
Maš recht, synku.
Ostrava je gryfna a fajna jak se zpívá ve staré písničce-
a teprve bude! Až se upraví areál Černé louky, obchodní dům Ostravice,
nad hlavami pojede plánovaná lanovka a propojí se stará část Ostravy s novou, bude to paráda. A co teprve kultura v našem městě!
Díky za hezkou pozvánku do našeho města! Olga
Ostrava je gryfna a fajna jak se zpívá ve staré písničce-
a teprve bude! Až se upraví areál Černé louky, obchodní dům Ostravica,
nad hlavami pojede plánovaná lanovka a propojí se stará část Ostravy
s novou, to bude paráda.
Díky za hezkou pozvánku do našeho města! Olga
Všechno s radostí podepisuji:) také provázím své přátele svým městem, jen začínám procházkou na naši stále činnou „sopku“ haldu Emu. To je teprve zážitek, jak zrakový, tak čichový, to by teprve Vaši prážáci koukali:), když je dobré „světlo“, jsou vidět i Tatry a naše radnice… ta je hluboko pod námi, Ostravice se vine jako had, který střeží své město a celou Ostravu i z přilehlými částmi, Vítkovice, Zábřeh, Poruba, Hošťálkovice,…. máte všechny jako na dlani. To se teprve moje srdce Ostravaka otevře „Ostráva tó je móje město:))) ne, je opravdu KRÁSNÁ a z haldy Emy zvlášť!
Pane Žižka mějte se moc hezky, ať Vám to píše! Potěšila jsem se! Děkuji.
pěkné opravdu fajne moc krás je v té naší zemi važ me si ju píšu severomoravsky pane Žižko prima
Móóóc pěkné.Daly by se popsat ještě i jiné destinace Ostravy, ale to si pan Žižka určitě nechává na později :). Fááájne
Moc hezky provedena naídka,čeho si v Ostravě člověk hned nevšimne.Děkuji,asi se budu muset do té Ostravičky zase po létech ai 16 vypravit.V Hrabuvce jsem kdysi bylel.Mirek.
15 let žiju v Liberci, ale na svou rodnou, milovanou Ostravu nedám dopustit. Děkuji za opravdové zpracování některých míst nádherného kraje.
Narodil jsem se ve Vítkovické( závodní) nemocnici kdy za 14 let tomu bude 100 let a žil 21 let v Jubilejní kolonii.Sleduji velké proměny mého rodného města a s péči mně vlastní uchovávám jako relikvii mně vydaný Domovský list.Revitalizace Jubilejní kolonie je neskutečná, jak vyrostla do krásy, stejně tak jako Bromfildy.
Sepsal jsem vzpomínky na své prožité mládí v Ostravě – Hrabůvce. Pokud by jste měl o ně zájem, rád Vám je pošlu. Uveďte nkam.
S pozdravem Drahoš Malota.
Velmi pěkné až na tu poslední fotografii – kostel bez věže a kříže nahoře není kostel – to je jen nějaká stavba…
Milena Janoušková 22.4.2017 Žila jsem v Ostravě-Porubě asi 13 let, teď už 40 let žiji na náchodsku, ale moje srdce patří Ostravě.
Milý pane Žižko,
velké díky za propagaci našeho krásného města.Narodila jsem se v Přívoze, část života prožila v Porubě a teď již víc než třicet let bydlím v Hrabůvce. Myslím, že s ohledem na svůj věk mohu říci, že jsem „ostravskou patriotkou“. Nedovedu si představit, že bych měla žít někde jinde.Patří Vám můj velký dík..Proto přijměte přání pevného zdraví. Budu čekat na Vaše další fota a zajímavékomentáře. „Návod na použití Ostravy“ jsem zaslala všem mým přátelům a známým a věřte, že je jich opravdu hodně a nejen v našem kraji.Děkuji Vám i za ně.
Tyto záběry Ostravy mě donutily se zamyslet, jak dlouho již bydlím V Ostravě-Porubě. Neuvěřitelné 57 let. Stále jsem ráda a hrdá, že hlavně (pro mně)je Poruba tak krásná. Samozřejmě i Ostrava – tak jak se to zpívá v písni “ Ostravěnko má, když na tě vzpomínám, slzičky v očích mám….. Děkuji za krásné fotky.
Ostrava je v posledni dobe (po padu Domu Potravin )jen spinava dira. V centru je absolutne nic co bylo ke slovu.
Stravil jsem tam vice nez dvacet let mojeho jarniho zovita, ubohy pripad tzv. kapitalistickeho
obdobi. Z celeho kraje, vzdy jsem miloval Beskydy, ty jsou take jake byly a doufam, ze
zustanou.
Člověk, který v té „NAŠI OSTRAVĚ“ je denně, ani si ty krásy a fakta neuvědomí. Díky za takové připomenutí
Dobrý den, je to nádhera, žila jsem v Havířově 45 let a tuhle krásu jsem nikdy neviděla, je mi to líto, snad to napravím.
Hezky zpracováno!👍 🖐
Sorry, ale chybí tam jedno podstatné místo. Landek.
Pane Žižko velký dík !!!
Pochopitelně Ostrava má v historii své místo a veš zkratce se nedá věe zachytit. Své zážitky nebudu uvádět, ale raději bych je převyprávěl – jsem „pětatřicátník“ a v Ostravě a jejim okolí jsem prožil dobré i zlé a převážnou část svého života. Už je nás málo co pamatujeme Slezský odboj – první protifašistický, vzniklý druhý den po Mnichovu záborem těšínského Slezska a cílený, že „Ostravica naša granica“!Jak a kde byla tato snaha zastavena se nikde nepíše – a to je též historie na kterou by se nemělo zapomínat, protože Ostrava byla útočištěm většiny těch co museli
„sie do 24 godziny vynosiť !“
Nechť Ostrava dál roste do krásy !
Dobrý den,děkuji.Když jsem se za prací dostala do Ostravy,všichni mí přátelé se chytali za hlavu.Z Rožnova do Ostravy -ty si se zbláznila.Vůbec nepochopili kolik je zde krásy a kultury,že už se nemůže říkat-ostravští chachaři a černé pod očima.Dnes mohu svým vnoučatům a známým posílat jen pozvánky do divadel,na výstavy a koncerty.Jsem ráda že zde žiju již 16 let a velice často jezdím za svými dětmi na Valachy,a taky si užívám krásu Rožnova a okolí
s radostí,kterou oni už nemají.Jsou doma-není to už tak vzácné.
Děkuji Alena
Děkuji za krásného průvodce Ostravou-moje milovaná.Žila jsem 35 let v O-Zábřehu tzv.Stalingrad.Již 17 let žiji u Jičína ale na moji Ostravěnku nedám dopustit.Je stále krásnější.Děkuji V.
Zahřálo, potěšilo..pane Žižko, opravdu krásné zpracování. Ostravu miluji a vřele Vám tímto děkuji. Simona z Ostravy
Mily Petre Zizko, bydlim toho casu v Canade , ale mladi jsem ztravila v Ostave, primo v centru. Moc se mi libi vase prohlidka Ostravou. Je tam spoustu krasnych domu, ktere v posledni dobe jsou upravovane a upozornuji na zajimavou architekturu. Vase sbirka informaci o lidech, kteri se pricinili o zvelebeni mesta Ostravy je velmi zajimava. Dekuji
Pane Žižko! Musím říci, že jste mě inspiroval. Spoustu toho, o čem píšete znám, ale nikdy jsem to neviděl v tak uceleném návodu. Jsem učitel a o prázdninách si všechny památky projdu podle Vašeho návodu. Zkusím potom napřesrok udělat i výlet pro své žáky. Samozřejmě v den pracovního volna nebo klidu.
Vážený pane Žižko, moc krásná pozvánka do Ostravy, při čtení vaší prezentace mi bylo moc krásně(naskočily mi zimomravky),hlavně proto, že jsem Ostravačka,(rodačka z naší krásné Hrabové)T.č. žiju na Novojičínsku, kde se mi moc líbí, ale mé srdce patří HRABOVÉ, snad se ještě někdy vrátím!! Marie
Pane Žižko, moc hezké zpracování. Chtěla bych Vás poprosit, zda-li nemáte nějaké fotografie Slezské Ostravy.Bydlela jsem na Těšínské ulici, naproti mostu Miloše Sýkory. Byly tam vysoké domy, v kterých kromě obchodů, kadeřnictví měla svou četnickou stanicí policie,Bytostav a tyto domy vedly ke škole na Baranovci.Dnes tam zůstala už jen radnice.Chodívali jsme do kina Oko a do školy na Kamenci, přes hornickou kolonií.Pokud máte nějaké fotky, budťe tak hodný a zveřejněte je. Děkuji.R.D.
Ahoj Petře,
tady Lenka. Napsals a nafotils to moc krásně, jsem už dávno Pražáková usazená ve východočeském okresním městě, ale tvůj návod je povedený a do Ostravy lákající.
Měj se co nejlíp.
Jarmila Krížová,
už 55 let žiju v Žiline, ale Ostrava je stále mému srdci nejbližší a moc ráda se vracím.
Když jsem jezdívala domů počas studií v Praze, těšila jsem se vždy na to, až vystoupím na Slezské u Bezruče, pořádně se nadechnu toho vzduchu a mé oči budou vnímat rudou oblohu a panorama železáren a těžních věží.
Děkuji moc za krásnou prezentaci Ostravy.
Krásné, velmi vkusně a nápaditě prezentovaná krajina dříve opomíjená.
Pozdrav z jižní Moravy.
Vítkovická radnice na fotkách vypadá velmi hezky. Rád bych poznamenal, že tam ůřaduje asi 100 lidí, kteří spravují 10 procent majetku, který v roce 1990 spravovalo 6. lidí !!!
Mládí jsem prožíval v Marianských Horách. Pak jsem se vyučil na dole Šverma. Teď žiji 40 let na Slovácku ale na Ostravu stále vzpomínám a kdy můžu tak se tam velmi rád vracím. Děkuji za hezké vzpomínky.
Narodila jsem se v Ostravě a prožila tam mnoho krásných let,mládí až do svých 59.ti let kdy jsem ovdověla a odešla za dcerou a vnukem do Prahy. Nikdy nezapomenu na všechna ta léta prožitá v Ostravě. Děkuji za krásné připomenutí krás Ostravy.
Pane Žižko moc vám děkuji za vaše fotky. Jsem Ostravačka ze Slezké,ráda se procházím po Ostravě a prohlížím si domy o kterých jste se zmínil.
Je to profesionálně odvedená práce.
Ale i minulost byla zajímavá, poučná a
v mnohém kultivovanější.
K pláči je začátek Přívozu při výjezdu
do Mariánských Hor, smutno je při
vzpomínce na dolní část Mariánských Hor
od dnešního Obecního úřadu až po býv.
šachtu Ignát a bývalé Dusíkárny.
V roce 1962 jsem přebyval jako učen na ul.Jubilejní kolonie.(v Hrabůvce)Jak jsme měli vychazky tak jsme hrdě šli na pivo a do kina Edison.Pak jsme zpět na učňak měli nahnano s tzv.Fialových Ďablu,kteři tenkrat v Osravě řadili.Dostat tak řetězem po prdeli nebyla žadna slast.Ještě že jsme měli mezi sebou boxera /je už na pravdě Boži).NEBO SE CHODILO NA PIVO:Na zahradky je to poblíž vlakoveho nadraži.Nebo jsme šli pěšky od Jubilejni přes haldy na vysoke pece na NHKG.Cestou jsme mohli pokouřit.Hokej,tenis v Komenskeho sadech s Alenou Palmeovou (tenkrat byla )mistryně republiky.V Ostravě jsem se narodil v Zabřehu a Ostravu mam v srdi
Jsem sice t.z. naplavenina z mé rodné Čáslavi, ale i tam jsme si uvědomovali, že pro Pražany končí republika v Horních Počernicích. Žiji v Ostravě od roku 1954, těžce jsem si zvykal, ale nakonec si mne moje milovaná Ostrava zcela podmanila. Je krásná navzdory všem skeptikům. A chce to tak málo, mít srdce a oči otevřené a bedlivě se dívat. Bravo!!! pane Žižko.
I já bych chtěl tímto poděkovat zakrásnou foto návštěvu a povídání o Ostravě. Já sám jsem rodilý Ostravák a před 65 léty jsem se narodil ve Vítkovické nemocnici. Nejdříve jsme bydleli v Ostravě Přívozu a to hned vedle Petrolejky, pak vedle kostela. Po čase jsme se přestěhovali do Vítkovic a nakonec do Hrabůvky na Jubilejní kolonii. V dnešní době žiji v Litomyšli a díky svým bývalým spolužákům, mohu sdílet odkazy na vaše fotografie, které mi připomínají nádherně prožité dětství. Moc Vám za to děkuji.
I já bych chtěl tímto poděkovat za krásnou foto návštěvu a povídání o Ostravě. Já sám jsem rodilý Ostravák a před 65 léty jsem se narodil ve Vítkovické nemocnici. Nejdříve jsme bydleli v Ostravě Přívozu a to hned vedle Petrolejky, pak vedle kostela. Po čase jsme se přestěhovali do Vítkovic a nakonec do Hrabůvky na Jubilejní kolonii. V dnešní době žiji v Litomyšli a díky svým bývalým spolužákům, mohu sdílet odkazy na vaše fotografie, které mi připomínají nádherně prožité dětství. Moc Vám za to děkuji.
Bezruč o městě nad jinou řekou- Praga caput regni- http://www.ceskaliteratura.cz/texty/bezruc.htm
Dost dobre, synku. A to by se dalo psat dal a dal… o fajnych hospodach třeba…
Přátelé, taky mně se líbí výše zpracovaný průvodce Ostravou! Díky za něj! Podívejte se taky na YouTube na moje 2 videa – Ostrava s výkladem a další je Jubilejní kolonie.A těším se na všechny další snímky!
Fajne:o))
Co k tomu dodat, v Ostravě sem se vyučil a pracoval,to byla Ostrava špinavá a smradlavá, včil je voňava. Mám tam příbuzné a rád se tam vracím. Dolni Vítkovice znam ještě z doby, kdy byly v plnem provozu. Na Hlubině sem i faral. Dokonale znám Novou huť, čtyři roky stála montáž ve všech provozech. Prostě Ostrava je rarita v Evropě a je čim dal pěknějši, až na ty některe spoluobčany.
Zdař bůch, a uhli si nakopej sam.
nenakopou,prý přivezou z Kanady
Pane Žižko,velice pěkně napsáno.Prožil jsem 30 let v Hrabůvce a teď 50 let v Kanadě.Do Hrabůvky se rád vracím a také do Hrabové,kdde mám také příbuzné.
Příští rok oslavím osmdesátku u vás.
Prosím přichystejte slivovici.
Zdraví Ivo Mokroš.
Ten P.S. to uz napsal spravne, Ostrava po padu “Domu Potravin” je jen spinava dira.
absolutne mrtve mesto.
Jsem synek z Ostravy. Žiji zde již 70 let. Dětství jsem prožil na Ostravských haldách většinou v Přívoze u Šachty Vítězný Únor. Byla to nádhera. Kdo to nezažil ,tak to nikdy nepochopí. CHodil jsem rovněž do Komeských sadů, kde řádili fialoví ďábli. Říkali nám , že jsme Ostravští barabi. Je to na dlouhé povídání. Źit v Ostravě byla nádhera. Teď žiji v Porubě a jak vidím dnešní mládež jak čumí do mobilu tak skutečně je lituji !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
moc pěkné,díky
Krásná práce,autor miluje své město a nám,kteří vidí dnes Ostravu jen jako místo špíny a nečistého ovzduší nám malý políček.I já mám kladný vztah k tomuto
městu, městu.Měl. jsem vynikajícího přítele ing Alise Komínka.Byl jsem zde mnohokrát ja ko basketbalový trenér,mám zde z basketu přátel.Dušana Medveckého a Marka Stuchlého,který pochází z našeho šuperka a také výbornou
přítelkyni,poetickou a modrou Alici Raškovou Libor Dvořáček
Velmi hezké, rodačka, jen mne mrzí střed Ostravy, že zanikl, Dům potravin, cukrárna Barunka, mléčný bar, módní dům Ostravica, z Přívozu do Kyjovic tramvaj í s otevřenou plošinou za 1,40, mrzí mne zpustošené Hulváky, tenkrát nádherné koupaliště moderní,v lese, ta revitalizace není ono, ke studánce u Jarky jsme chodili pro vodu, no jo to je let, pomohl jste krásným vzpomínkám , děkuji
Nádhera.Vyučil jsem se ve Vítkovicích a 40 let pracoval,manželka 20.Když tam ale přijedu nyní abych se ptal kde co je.Tak teď na to koukám v klidu.Děkujeme.
Věra
Podepisuji vše krásné, co napsali „předpisatelé“. Taktéž rozesílám všem přátelům jako pozvánku k nám. Jsem „náplava“ už padesát let. Ostravská zeleň mě překvapila už tehdy. Zpod nánosu popílku ze dvou elektráren Trutnova-Poříčí mě přivítala jako oáza v poušti.Díky každému,kdo přispěje k její postupně zachraňované a obnovované kráse skutkem nebo takto krásným slovem. Těším se na další díly.
Je to vynikající. Chybí mi tam jen VŠB TU – tedy báňská. To je charakteristický objekt pro Ostravu, i když uhlí se už v Ostravě netěží.
Zdravím,všechny ,co mají rádi Ostravu.
Narodil jsem se v roce 1944 v Přerově,což od Ostravy není daleko.Dětství a mládí jsem prožil
v Kroměříži a Nových Dvorech u Blanska.Po absolvování PF UJEP Brno jsem v roce 1965 dostal umístěnku(starší ročníky ví,o co se jedná) do Kobeřic v okrese Opava.V roce 1967 jsem si vzal za ženu kolegyni,která byla narozená v Ostravě a učila ve stejné škole.V témže roce jsme se přestěhovali do Ostravy.Letos je to přesně padesát let, co já náplava v Ostravě žiji a to dokonce stále
s jednou manželkou(zlatá svatba).To už nemá cenu měnit no ni?
Na Ostravu nedám dopustit a považuji toto město za srdeční záležitost.Všem svým známým spolužákům z gymplu a Vysoké školy,kteří nebydlí v Ostravě, jsem poslal tento email pana Žižky,
abych je seznámil prostřednictvým tohoto výborně zpracovaného emailu v jakém městě již padesát roků žiji.
Pane Žižko,moc Vám děkuji za toto pohlazení po duši a už se těším na pokračování seriálu
o našem městě Ostravě.
A k tomu Vám ze srdce přeji pevné zdraví,protože v našem věku, ho není nikdy dost.
S pozdravem:“Pan Bůch je vysoko a Praha daleko.J.N.“ Mgr.Kvasnica Jaroslav,uč.v.v.Ostrava.
Oprava:…prostřednictvím…..,…pan Bůh….!!!
Moc se omlouvám….
Nevím jestli si to někdy někdo přečte, ale to je jedno! taky jsem rodilá Ostravačka a na náš kraj nedám dopustit. Velmi ráda jsem za každý mail o Ostravě, jenom mně mrzí, že třeba chybí informace, že do Hrabůvky se jezdilo komárkem (název tramvaje) a nikde jsem neviděla jak úžasně se na obloze odrážela zář, když na haldě vylévali strusku.
Když jsem procházela nedávno Vítkovicemi, chtělo se mi brečet. Všechno je jinak.
Chodili jsme do tří vítkovických kin a ani jedno není funkční. Zkrátka můžeme jenom vzpomínat.
Pohladit a pusu na čelo,kdybych vás potkala.
Už jsem tu psala před třemi dny. Ale tak jsem začala usilovně vzpomínat, že ještě musím připsat něco o Vítkovicích, kde jsem prožila dětství. K tomu co všechno vybudoval Rothschild ještě patří vítkovická nemocnice, mateřská školka, krytý bazén a vedle něj bylo menší koupaliště, taky městské lázně (na Zengrově ulici), Závodní hotel a z těch kvalitních červených cihel byly vystavěny také haly válcovny a několik typů domů i škola na náměstí. Některé domy byly třípodlažní, s velkými byty těm se říkalo úřednické, dělnická kolonie Kajero.
Jako dítě jsme v neděli se sestrou dostaly 5 korun a to nám stačilo na vstupné do kina na dětské filmy, nebo na loutkové divadlo v Odborovém domě a ještě nám zůstalo na sáček bombónů. V Odborovém domě se také každou neděli konaly „Čaje o páté“, kde se při hudbě „Studia 6“ vesele tančilo.
Ve Vítkovicích bylo také několik menších parčíků a ve velkém parku ještě pamatuju byli uprostřed v oploceném prostoru jeleni, srnky a pávi. Na jiném místě byla velká klec s liškama a také voliéra s ptactvem. V jednom rohu byly ještě pozůstatky po dětském brouzdališti, ale voda už tam nebyla.
Na velké náměstí kdysi Rudé armády před šestou hodinou ranní sjížděly desítky autobusů, které ze širokého okolí sváželi dělníky do železáren a na šachty. PO šesté hodiny se opět rozjížděly na všechny strany s těmi, kteří měli po noční směně. A to se opakovalo ještě odpoledne po ranní směně a večer po odpolední.
A v Hrabůvce, kromě dřevěného kostelíka bylo za Místeckou cestou taky letiště, teď tam stojí sidliště Dubina.
Pane Žižko díky za Vaše dílo, určitě jste potěšil stovky Ostraváků a pište dál!!
Přeju hodně zdraví a elánu.
Tento mail o Ostravě pošlu svému bráchovi,který v Ostravě strávil pár let po skončení vojenské základní služby.Bylo to kolem roku 1955-58.Na Ostravu vzpomíná v dobrém i dnes. Líbili se mu zejména jako mladému muži
ostravské děvčata,ostravské obchodní domy Ostravice,Ostravanka,Hutník,Horník,kavárny Elektra a Paláce,divadla a také vzpomíná coby fotbalista na slavnou éru Baníku Ostrava.
Po určité době jsem se do Ostravy dostala i já,i když jen služebně.Osud mně zaval do Beskyd,kde žijí dodnes.
Jezdím tam minimálně 2x za týden,jednak na U3V,za kulturou do divadel,na zajímavé přednášky, na výstavy, vyhledávám s hlavou vzhůru architektonické skvosty,staré vily atd.Postupně se zlepšuje životní prostředí i oblast v centru Ostravy.Jen škoda,že všechno kazí zchátralý OD Ostravice a přilehlé budovy.
Vnímám krásy Ostravy a je jen zlomek,co jsem z Ostravy neviděla.
Nedám na Ostravu dopustit!
Slovenka
ŽIJU V OSTRAVĚ CELÝ ŽIVOT OD NAROZENÍ 1953 VE VÍTKOVICÍCH, KDE JSEM ŽIL NA „OCELÁŘSKÉ“ DO 25 LET. OD TÉ DOBY JSEM „VÝŠKOVIČÁK“ A NELITUJU TOHO ŽE JSEM OSTRAVU NEOPUSTIL. VÍM SNAD O VÍTKOVICÍCH VŠE CO SE DÁ. JSOU MEZI NÁMI LIDÉ KTEŘÍ SE BIJOU V PRSA JACI NEJSOU „VÍTKOVIČÁCI“ ALE KDYŽ SE JICH ZEPTÁM KDE BYLO KINO „MOSKVA“, NEBO VZPOMINANÉ „KAJRO“,ŽE PO „LIDICKÉ-ZENGROVÉ“ JEZDILA LOKÁLKA, SI MŮŽOU JEN NECHÁT ZDÁT, TAK NA MNĚ „ČUMÍ“ JAKO BY DOSTALI BALIK Z AMERIKY. AŤ VSKVÉTA OSTRAVA. JANÍK
Dobrý den pane Žižko, moc Vám děkuji za nádhernou prezentaci Ostravy. Mohla jsem si zavzpomínat na mého bratra Otu, který v 15ti letech odešel v rámci náboru do dolů do Ostravy. Bydleli jsme ve Zlíně a i když mi tehdy byly 3 roky, vím,že tatínka museli křísit. Bratr si v Ostravě udělal průmyslovku, potom Vysokou školu báňskou, nejdřív dělal vedoucího dolu, potom ředitele několika dolů, před odchodem do důchodu (po 5ti násobném baypassu a se silikozo plic) dělal ředitele ČSA Karviná. Po desetiletém vdovství si vzal Věrku, kde jinde, než v dole. Bylo to v Petřkovicích, kde několik let dělal v Hornickém muzea ředitele. Na jeho svatbě jsem skákala přes kůži a byla jsem přijata do cechu hornického. Ještě jednou moc děkuji – Zdař bůh – Libuše Budíková – Podhejská.
Omloouvám se, že jsem pro slzy neviděla a odeslala to se 3 chybičkami.
Jsem byvala Ostravacka, ale uz 34 roku ziji v Melbourne, Australii. Australie je nadherna zeme a a ja i moje rodina jsme tady moc spokojeni, ale Ostravu a Ceskou Republiku porad povazuji za svuj domov. Neni snad dne abych si – hlavne na byvale spoluzaky z 11-letky na Maticni ul.-
nevzpomnela. Uz jsem byla doma mnohokrat a doufam ze se tam zase jeste vypravim.
Docela me dojaly Vase fotografie a komentare – diky za to! Irena Votavova
Ještě jsem se chtěla zmínit o „špinavé“ Ostravě. Rodiče mého tatínka zemřeli oba v 68 letech, měli 10 dětí – můj otec byl nejmladší. Všichni sourozenci – muži – zemřeli v 68 letech. Že by nějaké prokletí? Když měl už tehdy těžce nemocný Otík 67 let, byli jsme strachy bez sebe, lékař říkal, že se 68 let nedožije. A zemřel v 74! Takže zlatá Ostrava!
Ota také kandidoval do Senátu, skončil na 2. místě za M. Topolánkem. Byli jsme rádi, byl hodně poctivý, měl spoustu zkušeností a to by nemuselo dopadnout dobře.
Ještě jednou moc děkuji, že jsem si mohla zavzpomínat..