Paskovský zámek připomíná dobu dávno zaniklé slávy
Dobře utajený klenot. Tak by se mohl jmenovat zámek v Paskově. Je obehnán vysokou zdí, která byla navíc v minulých letech neprodyšně uzavřena. Šlechtické sídlo tak mělo být uchráněno před řáděním vandalů, když už nemohlo býti ušetřeno okusování zubem času. A ještě jeden důvod je pro to, že zámek skoro nikdo nezná: kdo by hledal historický objekt hned vedle výpadovky z Ostravy na Frýdek, kousek od černouhelného Dolu Paskov? Dnes je vzácný zámecký park volně přístupný, budova zámku je návštěvníkům otevřena alespoň občas. Zámek vstává z popela a zdá se, že se mu blýská na lepší časy.
Stojí za to odbočit ze známé cyklostezky podél řeky Ostravice a jít se nadechnout krásy starých časů, kdy se tudy procházela hrabata a komtesy a kdy se v přilehlé honitbě při honu na lišku řítili tryskem jezdci na koních. Stačí zavřít oči a představovat si kočáry, hudební dýchánky a slečinky v róbách procházející se parkem… Komnaty zámku hostily známého generála Laudona, toho, který vedl císařská vojska proti vpádům pruských armád. A vedl je od vítězství k vítězství, takže se stal oblíbeným generálem císařovny Marie Terezie. Tentýž Laudon, který pak při kontrole hranic císařství ve Slezsku prochladl a ulehl na smrtelné posteli v domě na náměstí v Novém Jičíně.
V Paskově byl hostem arcivévoda Karel – muž, jenž jako první v historii uštědřil porážku Napoleonovi. Vítězství arcivévody z roku 1809 u Aspern, kde jeho 99 tisíc vojáků porazilo francouzská vojska, bylo slavné, nicméně krátké – v další bitvě už Napoleon zvítězil a táhl dál Evropou.
Poválečný vývoj učinil prudký střih i v příběhu paskovského panství. Otto Stolberg, poslední šlechtic, který tady pobýval, spolupracoval za války s nacisty a tak zámek připadl státu. A nastalo chmurné období této památky. V padesátých letech se zdejší komnaty staly nemocničními pokoji léčebny onkologických pacientů. A zámeckou kaplí neozařoval Boží energie, ale radiace – právě v kapli probíhalo ozařování pacientů… Jedním z těch, kdo se tady léčili, byl i Petr Bezruč. V té době byl Bezruč už starý a životem unavený muž a sám sebe nazýval starým ještěrem. Možná i proto je v jeho sbírce Slezských písní tak chmurná báseň „Paskovské rybníky“, v níž mimo jiné píše:
„Mládí mi ulétlo tak jak dým,
jak když se vlaštovky zvednou:
rcete, zda ještě vás uvidím,
paskovské rybníky, jednou?“
Úpravy historického objektu byly většinou velmi necitlivé, takže z původního vybavení zámku už nezbylo opravdu vůbec nic. Výmalby nahradily kachličky, dřevěné ostění dveří nahradila železná „moderní“ futra…
Dnes se zdá, že je zámek z nejhoršího venku. Koupila jej obec Paskov. Začala obnova historické památky, která zde chce zřídit sídlo svého úřadu.
Děkuji moc za poutavé vyprávění o paskovském zámku. Paskov je „město mého srdce“,ošetřovala jsem zde místní horníky a jejich rodiny téměř 35 let a mnoho let vedla taneční skupinu Mata Hari, která obohatila plesy a další kulturní akce v obci. Znám tedy velmi dobře smutnou onkologickou historii tohoto historického objektu. V přilehlé vile bydlel a o tyto pacienty se dlouhá léta staral primář MUDr.Vodvářka, manžel mé kolegyně a kamarádky. Za zmínku stojí velmi rozsáhlý park, ve kterém se nacházejí vzácné, staré stromy jako je třeba jinan dvoulaločný. Stálo by určitě za pokus udělat i komentovanou prohlídku tohoto parku. Paskovští občané si svého historického bohatství velmi váží, pomáhají dobrovolně při rekonstrukcích zámku a údržbě parku. Kulturní akce, které se zde pořádají mají skvělou atmosféru. Naposledy jsem se choreograficky a tanečně podílela na „pohádkové opeře pro děti“ a myslím, že árie linoucí se z balkonu tohoto zámku uchvátily nejednoho diváka. Asi páteční akci nestihneme, ale budeme se snažit.