Nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně. To říká staré arabské přísloví. Na koni jsem několikrát jel a protože jsem se zatím vždy udržel v sedle, musím říci, že přísloví nelže. Jenže starý arabský svět nepočítal s tím, že lidstvu jednou kůň přestane stačit a nahradíme ho ptáky. Tedy těmi umělými, se kterými začal Ikaros, pak Leonardo da Vinci a později Tupolev. Zkrátka a dobře: autor zmíněného přísloví o koních neznal letadla.

Protože pohled z nízko letícího aeroplánu je zase něco jiného, než průhled mezi ušima koně. Svět pod vámi dostává jiný rozměr, vše se mění v jakýsi model skutečnosti. Mohutný zámek dvě stě metrů pod vámi už najednou není zámek, ale stavebnice, zmenšenina zámku. Vrcholy hor, řeky a louky, to vše vypadá zcela jinak, když k ním zhlížíte z nadhledu, jaký má orel kroužící nad krajinou.

A pokud máte dobrý žaludek, špičkového pilota a slušný foťák, můžete kroužit nad krajinou a fotit a fotit a fotit…

Na Lysou horou jsem lítal už několikrát. Vždy je to zážitek.

Snad každý, kdo někdy fotil zámek Raduň, hledal místo, odkud se budova odráží v hladině rybníčku. Najít to v povětří při průletu letadlem, je vskutku frajeřina.

Zřícenina hradu Starý Jičín.

Je někdo, kdo pochybuje o tom, že náměstí v Novém Jičíně je jedno z nejhezčích v zemi?

Jako šlehačkový dort vypadá shora zámek v Kravařích.

Fulnek. Barokní klenot, jehož krása z letadla jen vynikne.