Moravský Betlém. Tak se říká městečku, kde procházíte uličkami mezi dřevěnými domky. Udiví milovníky historie, obdivovatele lidové architektury i labužníky. Štramberk najdete nějakých čtyřicet kilometrů od Ostravy. Jestli hledáte místo, kde se nebude nudit syn, otec ani děda, pak Štramberk nemá konkurenci. Málokde potkáte tolik zajímavostí na jednom místě, jako právě tady. Městečko je ukryto mezi kopci v podhůří Beskyd a z hlavní silnice mezi Novým Jičínem a Frýdkem-Místkem poznáte, kde leží, podle charakteristické věže místního hradu. Té věži se říká Trúba a je spolu s původními hradbami tím posledním, co zbylo z místního hradu Strallenberg.

Pohled na Štramberskou trúbu z historického náměstí.

Šipka – cesta do pravěku

Návštěvu Štramberka doporučuji začít asi kilometr od „centra“, tedy od zdejší památkové rezervace, a to prohlídkou jeskyně Šipka. Jednak se od ní otevírají pěkné výhledy na městečko, které pak o to více láká k poznání. Ale hlavně proto, že Šipka je místem, které vypovídá o prastarém osídlení zdejšího kraje. Jestli hledáte místo, kde je doloženo nejstarší osídlení člověkem na našem území, tak nehledejte, protože jste na místě: archeolog Karel Jaroslav Mašek zde v roce 1880 našel část spodní čelisti neandrtálského dítěte. O objev nejcennější (a nejznámější) tak rozšířil sbírku nálezů pozůstatků pravěkých zvířat (jeskynního medvěda, mamuta, lva i srstnatého nosorožce). Mimochodem, právě nálezy ze štramberské Šipky inspirovaly zřejmě Zdeňka Buriana, rodáka ze sousední Kopřivnice, k jeho známým kresbám a malbám, kterými vytvářel jakési rekonstrukce scén z pravěku.

Pohled na Štramberk z vyhlídky věže Trúba. Pozadí tvoří panorama Beskyd.

Jeskyně je volně přístupná, a kdo očekává podzemní labyrint chodeb, krápníky, jezírka a průvodce s baterkou, bude možná zklamaný. Šipka je prostě velká prostora, kterou vyhloubila voda v kopci nad městem. Ale pravěkého člověka, jak si tady dělá oheň, opéká ulovenou kořist a přemýšlí o životě, si tady dovedu dost dobře představit. Takže vše je jen otázkou, jak moc dokážete popustit otěže své fantazie.

Dřevěné domečky štramberské

Historické jádro města tvoří neopakovatelný soubor klasických měšťanských domů na náměstí (mimochodem ani náměstí není tady, pod Beskydami, vodorovné, ale pěkně zešikma). Se zděnými domy skvěle kontrastují typické valašské roubenky s klasickými šindelovými střechami. Tyto stavby jsou na Valašsku známy spíše z venkova, kde jsou rozesety v krajině. Tady, ve Štramberku, tvoří jednotný celek, v některých místech najdete celé ulice těchto dřevěnic s původními kamennými základy a díky svahu také se systémem schodišť a dvorků, kterými jsou domky propojeny.
Systém ulic, uliček a schůdků tvoří tajemný labyrint, který turistu občas zavede do slepé uličky končící na dvoře usedlosti někoho z místních. I proto jsou některé uličky už označeny malými cedulkami s nápisem, že tudy nikam neprojdete. Při svých procházkách si tady někdy připadám jako v městečku někde v Toskánsku. Právě mezi těmito uličkami pochopíte, proč se Štramberku říká Moravský Betlém.

Dřevěné domečky štramberské tvoří kolorit města.

Najdete tady řadu restaurací a kaváren. A nad tím vším, na vrcholu tohoto živého skanzenu ční hrad zvaný Trúba.

Vzhůru na Trúbu

Místní hrad je dominantou kraje. Věž, která z dálky připomíná minaret jakési zapomenuté mešity je orientačním bodem v krajině pro řidiče a cyklisty. Kdo tuto památku zná, nemůže mít pochyb, kde leží Štramberk. Původ této památky je ovšem nejasný. Prý měl stát dokonce na protějším kopci zvaném Kotouč, ale stavbu tenkrát překazili trpaslíci z jeskyně Čertova Díra. No, museli to být pidimužíci prozíraví, kteří tušili, že Kotouč postupně uhlodá těžba vápence… Co je ale pravdou, je to, že na věž hradu Trúba vede točité schodiště, a to kolem hladomorny (tomu chudákovi dole pod mříží záchranku nevolejte – je to figurína). Z ochozu hradní věže jsou pak impozantní výhledy nejen na pohoří Beskyd, ale taky na štramberské náměstí.

Zavoskovaná historie

Málokde najdete tolik muzeí na jednom místě, jako je tomu právě v Štramberku. Kromě „klasického“ městského muzea, kde se návštěvník dozví o pravěké historii města a o tradicích zdejšího kraje, je to například muzeum místního rodáka a malíře Zdeňka Buriana. To je ten ilustrátor knih, na kterém vyrostly celé generace čtenářů, hlavně kluků, kteří objevovali život pravěkých lidí, ale také dinosaurů, mamutů a jiných pravěkých oblud.

Jedna z voskových figuriín v muzeu, které přibližuje historii městečka.

A rozhodně doporučuji navštívit panoptikum, tedy muzeum voskových figurín osob, které jsou spjaty s historií městečka a okolí. Takže tady najdete třeba MUDr. Adolfa Hrstku, který právě nasazuje střechu na věž Trúba, jak to učinil právě v roce 1904, kdy spolu se svými druhy – místními turisty – zastřešil zříceninu hradu. Poměrně brutálně působí výjev z doby, kdy okolím vládly mongolské hordy, aby je právě tady, ve Štramberku zdejší lidé porazili. Jako vzpomínku na tuto dobu, tedy na 13 století, se jen tady, tedy v místních chalupách, peče speciální kořeněné cukroví zvané štramberské uši. Je to trošku morbidní, ale podle legendy uřezávali Tataři pobitým domorodcům uši a jako důkaz o válečných úspěších je posílali Chánovi…

Botanická zahrada je na jaře a v létě doslova obsypána květy, často velmi vzácných rostlin.

Komu by snad poznávání městečka nestačilo, doporučuji navštívit ještě nedalekou botanickou zahradu, kterou tvoří původní louky a mokřady. Je tady doslova ráj pro fotografy, kteří si chtějí počíhat na ještěrku nebo motýla sedícího na jednom z tisíců květů…
Štramberk je prostě místo, které se dá vychutnat mnoha způsoby.