Po jedné z bitek v době třicetileté války se v okolí Spálova odplížilo několik zraněných císařských vojáků do jeskyně ve skále nad řekou. No, spíše je to taková puklina, než přímo jeskyně. Ale aspoň nějakou ochranu proti nepřízni počasí tento prostor poskytoval. Navíc tu už tenkrát tekla voda, takže lepší místo prostě zranění vojáci nenašli.

Panna Maria ve skalách.

Všichni tu nakonec zemřeli. Až na jednoho, který se léčil studenou vodou a modlitbami k Panence Marii. Údajně se mu dokonce bohorodička zjevila. Každopádně se prý tento voják ze zranění vyléčil a za svou zachránkyni označil právě Pannu Marii. Pak už stačilo, aby mlynář z nedalekého Spálovského mlýna přinesl na toto místo obraz bohorodičky a protože to měl do kostela daleko, chodil v neděli sem. Přidávali se další a další věřící a postupně se tak ze skály stalo poutní místo. Když pak Spálovští postavili v 18. století nový kostel, obraz ze skal umístili v něm. Obrázek Panny Marie se však prý pokaždé vrátil na původní místo, a to i ze zamčeného kostela. Když se tak stalo potřetí, místní usoudili, že to tak má být a dále už obraz nechali ve skalách. Později byl obraz nahrazen soškou.

Tím ale tajemství tohoto místa nekončí. Například se traduje, že kamenná nádržka, v níž se hromadí voda ze zázračného pramene, je původní gotická křtitelnice ze starého spálovského kostela.

Skály kolem Spálova.

Krajina ve Spálově.