Léto nestojí za nic, do zimy je daleko, ale když je chuť věnovat se zimním radovánkám, členy Klubu hrabovských alkoholiků (KHA) nic nezastaví. Je vidět, že vysedávání po hospodách je záslužná a kreativní činnost. Uprostřed června uspořádali členové klubu už 99. ročník memoriálu Hanče a Vrbaty. Dva horalé, kteří zahynuli ve fujavici při závodě na hřebenech Krkonoš, jsou velkými vzory závodníků z Ostravy-Hrabové. Bylo to vidět i na startu, kde vládla přátelská atmosféra a touha pomoci kamarádům a kamarádkám, třeba ve chvíli, kdy se dostali do krize nebo v případě, že se přižene vichřice. Trať vedla sice kolem parčíku v této okrajové části Ostravy, ale aspoň na chvíli se místo změnilo v náhorní plošinu uprostřed alpských velikánů.

Těsně před startem, pronesl jeden z členů KHA, konkrétně pan Jiří, kratičkou, asi sedmihodinovou zdravici, v níž mimo jiné vyzdvihl skvělé výsledky, kterých hrabovští alkoholici dosáhli v oblasti podpory české ekonomiky, a to formou odvodu DPH za vypitý alkohol. Výkony klubu jsou v této oblasti jedním slovem obdivuhodné. O mimořádné píli, která k takto vysoké dani z přidané hodnoty vede, se ostatně může, a to v podstatě denně, přesvědčit každý, kdo z nějakého záhadného důvodu vkročí do hostince, jejíž oficiální název je Beskyd, ale tímto nenápaditým jménem tuto nálevnu nikdy nikdo nenazval, protože všichni ví, že je to hospoda U Hňupa. Podle koho získala své jméno, je částečně nejasné, částečně tajné…

Ale zpět na závodní trať. Jak už to bývá, počasí prověřilo nejen závodníky, ale i pořadatele. Trvalý déšť způsobil, že ze skvěle připravené stopy nezbylo téměř nic. Bylo tedy třeba posypat alespoň prostor startu a cíle suchým ledem a v jedné zatáčce vyzkoušeli místní hasiči stříkání pěnou. Díky tomu se závodníci v jednom místě potrápili v mohutné závěji. Startovala česká běžkařská špička a přijeli závodníci i z ciziny. Kromě členů rakouského olympijského týmu zavítal do Hrabové i Afroameričan Bubu, který si vedl velmi dobře. Diváci byli překvapeni, že dorazil i nestor bílé stopy, populární Shrek. Velmi náročné bylo pro servismeny zvolit správné mazání. Namazat na suchý asfalt nacvičili už v minulých ročnících, kdy bylo horko, jako když sedlák cepem mlátí. Tentokrát však byla stopa mokrá, rozbředlá a nepomáhalo ani tolik oblíbené sádlo z ropuchy smíchané v tajném poměru s vývarem z chřestýše. Některým závodníkům to v táhlých stoupáních podkluzovalo, některým lyže naopak tak lepily, že vytrhali dlažbu z chodníků a do cíle dovlekli na skluznicích i několik poklopů od kanálů.

Bylo to letos fakt drsné…

Pro všechny, kdo potřebují fakta: vítězem se stal pan Lukáš. Kromě peněžitých darů, klíčků od několika vozů sponzorských firem (Volvo, Mercedes, BMW, Škoda…) se mohl dotknout i cenné historické lyžařské hůlky. A dokonce nejen dotknout – až do příštího ročníku bude mít hůlku DOMA!!!

Závodní úbory

Příprava trati

Některá místa museli pořadatelé rychle zafoukat mobilním sněžnými děly

A na několika místech se vytvořily úplné závěje

Bylo to věru drsné

Radost z výkonu doslova stříká z jednoho z členů české lyžařské reprezentace

Závodilo se klasicky, takže diváci viděli dokonalý běžkařský skluz

Skvělý výkon předvedl i Američan Bubu

Závodu se zúčastnil i kamarád, který tady s námi bude věčně, jak v úvodním sedmihodinovém vystoupení ujistil i jeden z pořadatelů…

Kdo nebyl mokrý od deště, pochopil v tomto místě trati, že suchý do cíle opravdu nedojede…

Místy se závodníci bořili do měkkého rozbředlého sněhu

Shrek byl ozdobou letošního ročníku. Něco jako býval sprinter Bolt perlou Zlaté tretry.

Zarputilost se zračí ve tváři jednoho z členů pořadatelského týmu

Když už závod na běžkách v létě, pak taky v patřičném dresu

Vítězem závodu a ochráncem hůlky do dalšího ročníku se stal pan Lukáš.