Leoš Janáček je bezesporu jedním z nejvýznamnějších rodáků kraje, který se dnes jmenuje Moravskoslezský. Pojďme si připomenout jeho životní příběh a podívejme se do míst, kde se narodil a kam se rád vracel. Pojďme po jeho stopách, pojďme na Hukvaldy.
Mohutný hrad Hukvaldy svítí do krajiny a dává dodnes najevo svou výjimečnost. Dříve jedno z nejvýznamnějších středověkých sídel, odkud byla spravována i Ostrava, dnes turistická atrakce. Hrad, obora s daňčí zvěří a okolní lesy jsou místem, které sem přitahují návštěvníky. A ještě jedno jméno je magnetem Hukvald. Leoš Janáček. Geniální hudební skladatel, se narodil v roce 1854 právě tady, v chalupě pod hradem. Jen málokdo může být lepším příkladem toho, jak důležité jsou v životě člověka jeho „kořeny“, místo, odkud pochází. Málokoho formovala rodná krajina a lidé, kteří v té krajině žijí, tak, jako Janáčka.

Pohled z hradního ochozu na rovinu táhnoucí se v podhradí.

Procestoval celou Evropu, studoval ve Vídni, žil v Brně. Přesto miloval své Hukvaldy. Okolní lesy, středověký hrad na kopci a obora plná zvěře, to vše jej ovlivnilo na celý život. Rytmus a měkkost, charakteristické rysy mluvy zdejších lidí, vtiskl do svých symfonií. Jedno ze svých stěžejních děl věnoval Lašsku. A v kraji, kde se narodil, tam také Janáček zemřel…
Styl Leoše Janáčka je osobitý a originální. Jeho dílo znají na celém světě, milují jej v Japonsku a Spojených státech. Hudba je to silná a říká se, že těžká. Jeho opery čerpají z tradice míst, kterými prošel, a které tak miloval. Nejlépe je to vše cítit přímo na Hukvaldech, v domě, kde už dospělý Janáček trávil mnoho víkendů. Není to dům, v němž se narodil, ten je jinde. Památník Leoše Janáčka najdete ve vilce, kterou skladatel koupil, aby se mohl do rodné obce vracet. Místnosti jsou zařízeny tak, jak je užíval. Vidíte partitury, které psal. Na zdi visí jeho svatební obraz (na něm by Janáčka nikdo nepoznal). Odtud podnikal své výlety do okolí.

Statné stromy obory lákají k procházkám.

Leoš Janáček dobyl svět až operou „Její pastorkyňa“, která mu na začátku dvacátého století otevřela dveře do koncertních síní v Berlíně, Vídni, ale též v New Yorku. Stal se čestným občanem Hukvald a k lásce k tomuto kraji se vyznal slovy: „Vždyť víte, že s celou duší lnu k těm našim chaloupkám, k těm lesům, ku všemu, jak to leží a běží pod Hukvaldy!“
O svém rodném kraji se vyjádřil v článku o Lašsku: „Kraj krásný, lid tichý, nářečí měkké, jak by máslo krájel.“ Toto napsal krátce před svou smrtí. I ta jej zastihla v kraji pod Beskydami. Když trávil léto roku 1928 na Hukvaldech, nachladil se a dostal zápal plic. Zemřel v Ostravě.
Dnes je kraj pod hukvaldským hradem spojen s osobou svého slavného rodáka tak, jako málokteré místo. Kromě již zmíněného památníku, v domě, v němž na Hukvaldech žil, si lidé připomínají velkého skladatele na festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Není snad dítě, které by v parku pod hradem nepohladilo sochu Lišky Bystroušky, tedy symbol stejnojmenné Janáčkovy opery. Když jsme u těch soch – na jednom z náměstí v centru Ostravy (na tak zvaném Kuřím rynku) najdete zadumaného bronzového Janáčka, jak sedí na lavičce s liškou v náručí. V Ostravě se koná hudební festival Janáčkův máj a mezinárodní letiště v Mošnově nese jméno geniálního skladatele – Letiště Leoše Janáčka.

Památník Leoše Janáčka. Tuto vilu skladatel koupil, aby se mohl na Hukvaldy vracet. Dnes by se dalo říci, že tady chalupařil.

Hrad Hukvaldy je jednou z největších zřícenin v zemi.

Věž hradu svítí v krajině jako maják na pobřeží.