Je to k nevíře, ale lidé, kteří trpí závratěmi, nemají při letu balonem nejmenší problém. Ani ti, pro které je létání v běžných dopravních letounech hrůzostrašným zážitkem, nepociťují nepříjemné stavy, když brázdí oblohu v proutěném koši pod horkovzdušným balonem. Balonové létání je totiž taková pohodová procházka po obloze. Až na okamžiky, kdy je třeba přidat horký vzduch, což doprovází syčení z trysek, je v balonu klid. Cestovní rychlost je nízká a přesně taková, jaká je rychlost větru. Tady platí přísloví: „kudy vítr, tudy plášť“ tedy přesněji: „kudy vítr, tudy balon.“

Jedna z nejznámějších ostravských památek – Slezskoostravský hrad z ptačí perspektivy.

Vzdušné plavidlo nad Paskovem.

Balon nad Jistebnickými rybníky.

Pilot přidává plyn a balon stoupá.

Plujete si po obloze, pozorujete krajinu ubíhající pomalu pod sebou. Vše vypadá z nízko letícího vzdušného plavidla úplně jinak, než jak to vnímáme na pěší túře nebo z auta. Bavíte se tím, jak občas proplujete nad něčí zahradou a překvapíte nic netušící rodinku, která si třeba užívá klidné grilování za domem. Většinou i takto nečekaně navštívení lidé však mávají a zdraví vzduchoplavce, kteří prostě jen kráčí po obloze, kam je vítr zavane.

Tady ve výšce pár stovek metrů nad zemí, je totální klid. Ani okolní vzduch není slyšet, protože balon pluje po obloze přesně rychlostí větru, takže nic nesviští.

Balon letí tam, kam vane vítr. Vzdušné proudy nás vedly korytem řeky Ostravice.

Kritickým okamžikem každého letu bývá přistání, protože pilot musí v krajině najít vhodnou louku nebo pole, kde balon prostě položí. Je až neuvěřitelné, jak je při takovém přistání poznat, jak je česká (moravská i slezská:-) ) krajina protkána dráty a sloupy elektrického vedení. Skončit jako netopýr a viset někde na drátech by nebyl zrovna slavný konec takové vzdušné výpravy.

Když pilot přidá plyn, vypadá balon jako obří lampion.

Jednou, když jsme přistávali, předvedl pilot mistrovské dílo: „Jen tak šmrncnu košem o větve tamhleté břízy. To nás zbrzdí a pak půjdeme kolmo přímo k zemi,“ vysvětlil nám, pasažérům, co má v plánu, abychom se neděsili toho, že do stromu vjel omylem. Pak se stalo přesně, jak řekl. Naprosto měkce a čistě jsme dosedli na trávu hned vedle oné břízy.

A tak jsem se opět přesvědčil, že i přesto, že se přistává v krajině a ne někde na letišti, je pořád tento druh létání nejbezpečnějším způsobem dopravy.

Koš plný lidí.

Balon na obloze.