Zatímco většina poutí se už dávno změnila v přehlídku kolotočů a jiných atrakcí, kde lítáte hlavou dolů a máte co dělat, abyste gumové hady, teplou medovinu či smažený bramborový placek udrželi v žaludku, v Ostravě-Hrabové se lidé stále ještě scházejí hlavně proto, aby se potkali se známými, pozdravili se se sousedy a pohostili své příbuzné a kamarády. A taky, aby navštívili místní dřevěný kostel a zažili obzvláště sváteční mši.

Nad Hrabovou létal delfín. Byl zřejmě nafukovací.

Samozřejmě bez stánků s cukrovinkami a hračkami by to nešlo, ale přece jen si hrabovská pouť zachovala hodně z původních tradic. Zahrála i místní dechovka Deor. A úplnou novinkou byla přednáška o historii Hrabové, díky níž se lidé dozvěděli mnohé o tom, jak tato obec, která bývala samostatnou vsí a dnes je součástí Ostravy, dříve vypadala. O besedu, kterou připravil Tomáš Majliš, známý z komentovaných prohlídek různými místy Ostravy, byl velký zájem.

Ale pak už to samozřejmě chtělo projít se mezi stánky, popovídat si se známými a vychutnat si úžasné, skoro jarní, počasí. A udělat třeba i pár žánrových fotek, pejska uvázaného před kostelíkem nebo delfína vznášejícího se na obloze… Nebo to byla velryba?

Mše svatá v kostele svaté Kateřiny Alexandrijské.

No, hlavně, aby mne tady panička nezapomněla…

Lidé se na besedě dozvěděli také o historii Hrabové.

Co by to bylo za pouť bez pořádné dechovky?

Sbor na kúru dřevěného kostelíku v Hrabové.

Lidé se potkávali se sousedy, známými a příbuznými. A nakupovali. Jako o pouti.