V Hodslavicích shlíží k horám František Palacký. Jako by se procházel místní krajinou.
Málokteré město se může pochlubit tak impozantní sochou v nadživotní velikosti, jako poměrně malá vesnice zvaná Hodslavice. Právě tady, kousek od Nového Jičína, na návsi u silnice na Valašské Meziříčí, stojí z bronzu odlitý František Palacký. Otec národa vypadá, jako kdyby jej sochař zachytil při procházce místní krajinou – z kamenného kvádru a s kulatým kloboukem v levé ruce hledí směrem k Velkému Javorníku a k hřebeni vrchů, které se táhnout nad Hodslavicemi. Palacký nestojí na návsi v Hodslavicích pochopitelně náhodou. Palacký se v Hodslavicích narodil.
Nevím, jak jste na tom se čtením Bible Vy a ani bych se na to netroufal zeptat, neboť je to věc nadmíru osobní a niterná. Každopádně vězte, že František Palacký přečetl celou Bibli ve svých pěti letech… Ano, nebyla tenkrát televize se svými nekonečnými seriály, počítačové hry ani bikeparky a snowparky, takže jedinou zábavou byla četba knih, nicméně ani to tento obdivuhodný výkon nezlehčuje. Určitě by jej nedokázal nikdo z Palackého kamarádů, kteří neměli to štěstí a nebyli syny učitele místní evangelické školy.
Dnes by to mohlo být označeno za nezákonnou dětskou práci, ale malý František Palacký svému otci, tedy Jiřímu Palackému, pak mohl směle s výukou ve vesnické škole pomáhat. Dovedete si to představit? Před žáky nastoupil v podstatě stejně starý kluk, s velkou pravděpodobností jejich kamarád. Nikdo v té době nemohl tušit, že to bude ten pán, jehož monumentální socha bude někdy v budoucnosti stát před jejich školou… Že je to ten Palacký, který bude jednou nazýván Otcem národa a bude formulovat vizi budoucnosti českého národa a předpoví jeho samostatnost slovy: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ To prostě jeho kamarádi tenkrát tušit nemohli. Ani to, že běhají po vsi s klukem, který jednou v Praze poklepe na základní kámen Národního divadla.
Hodslavice jsou malou vesnicí, kterou ze všech stran obklopují kopce. Takový kotel mezi horami. Za jedním kopcem je Nový Jičín, za druhým Štramberk, další kopec odděluje Hodslavice od Valašského Meziříčí. I to, v jaké krajině žili, jistě po staletí formovalo osudy zdejších lidí. Prostě nešlo jako dnes sednout ráno do auta a odjet do práce do města. Většina běžných životních událostí se zákonitě musela odehrávat přímo ve vesnici. Dodnes je to v Hodslavicích znát. Poblíž sebe stojí tři kostely, bývalá škola, fojtství a stará hospoda. Vše, co lidé potřebovali, když se vrátili z polí. Nebo, když v neděli na pole nešli.
Dnes jsou Hodslavice ideálním místem pro výlet, a to nejen proto, že je zde památník Františka Palackého v podobě školy, v níž učil jeho otec a v níž se také František narodil. Najdete tady krásně opravený kostel svatého Ondřeje, celý ze dřeva, jak se v těchto krajích kdysi kostely stavěly. Ale také naproti němu stojící zděný kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, který lehce připomíná známou pařížskou baziliku Sacré-Coeur. Nedaleko návsi je vzácná fojtova stodola, která si zachovala podobu z první poloviny 19. století.
Písemné zmínky o Hodslavicích jsou ze začátku patnáctého století, ale vesnice je určitě starší. Její název se zřejmě odvíjí od Hodislava, který sem přišel v období kolonizace za vlády Přemysla Otakara II, tedy ve třináctém století. Místní lidé také rádi říkají, že název se odvíjí od toho, že rádi slaví a hodují.
Nová cyklostezka dnes spojuje Hodslavice s Nový Jičínem a pak už je to jen coby kamenem dohodil do Kunína. V místním zámku, který je klenotem barokního umění, bývala zámecká škola, vyhlášena široko daleko. A v ní se učil i František Palacký. Hned poté, co mu školička v jeho rodných Hodslavicích byla malá…
P.S. Sochu Františka Palackého, která stojí v Hodslavicích, vytvořil akademický sochař Vladimír Navrátil v roce 1968, kdy si Hodslavice připomněly 170 výročí narození svého slavného rodáka. František Palacký se narodil v roce 1798.