Podle pověstí vznikl název hradu Hukvaldy podle divoženek, které v okolních lesích vyluzovaly táhlé zvuky a lákaly pocestné. Ten zvuk, který se linul okolními lesy, měl asi nejblíž ke slovesu „húkat“, tož se jim říkalo „Húkalky“. Na rozdíl od dnešních divoženek, tady ty prý nikomu neublížily. Tolik legenda. Pravděpodobnější se zdá varianta, že Hukvaldy se jmenují Hukvaldy proto, že na nich panoval šlechtický rod pánů von Hückeswagen. To zní docela logicky, ne?

Jak vzniklo jméno rodu pánů z Hückeswagenu, o tom legendy nepíšou. Ale troufám si odhadovat, ale pán (v té době ještě bezejmenný) rád jezdil v klobouku, čili „hučce“ na voze, čili „wagenu“. Tak mu začali říkat Hučka s vozem, což už jen poněmčili na Hückeswagen… No, přátelé, neberte všechno tak vážně.

Zřícenina hradu Hukvaldy se rozkládá, vypíná až tyčí na vrchu nad stejnojmenným městečkem, které je známé hlavně tím, že se tu narodil skladatel Leoš Janáček. Ale o tom někdy příště. Dnes sem lidé chodí obdivovat jednu z nejrozsáhlejších hradních zřícenin v zemi. Pojem zřícenina není v tomto případě úplně přesný. Jsou zříceniny, kde pomalu nenajdete kámen na kameni. Tady jsou celé obrovské zdi bývalých paláců, sklepení je skoro „funglovka“ a například kaple svatého Ondřeje vypadá jako nová:-).

Hrad pochází ze třináctého století a vznikl jako ochrana obchodní stezky z Olomouce do Krakova. Byl součástí obranné linie, která chránila Hranice, Nový Jičín, Frýdek a Těšín. Z Hukvald byla chráněna a spravována například i Ostrava!!!

Z hradu je výhled až k Ostravě, tedy k městu, které pod správu Hukvaldského panství patřilo.

Hukvaldy přečkaly mnohá vojenská tažení. A postupně jej přestavovali tak, aby vydržel útoky vojenské techniky a odolal nový a novým zbraním, které se stále zdokonalovaly.
V osmnáctém století se s hradem přestalo počítat jako s obrannou pevností, ale jeho největší úpadek nastal zřejmě tím, že se vzbouřili trestanci, kteří tady byli arestováni. Ti pomocí obřího šlapacího kola čerpali vodu z hradní studny. Asi je to nebavilo, naštvali se a složité dřevěné zařízení zapálili a zničili. Už nikdy nebylo obnoveno, pro vodu se muselo chodit do studánky mimo hradby, což je pro hrad tak říkajíc „o ničem“. Původní pevnost přišla o svou nedobytnost, nebyl důvod ji dále zvelebovat, což v praxi, jak každý majitel rodinného domku nebo chalupy ví, znamená, že se začal postupně rozpadat.

Dnes je rozsáhlý areál hradu určen výletníkům, kteří mohou obdivovat skvělé výhledy na okolní kopce, na Ostravsko a na vesnici v podhradí. Slouží k tomu především hradní věž, která se postupně opravuje. Hrad obklopuje obrovská obora s daňky a velkou raritou je liška Bystrouška, tedy ne živá liška, ale socha s ohmataným ocasem, kterýžto „musí“ pohladit každý, kdo se chce na toto místo ještě někdy podívat. Bystrouška, která připomíná stěžejní dílo Leoše Janáčka (ale o tom fakt jindy), před časem zmizela. Dnes na jejím místě najdete kopii, skvěle provedenou, i ten ocas vypadá, jako kdyby jej osahávali po desítky let. I když jde o kopii, aby liška nezdrhla i tentokrát, střeží ji fotopast umístěna na větvi stromu. Kde skončila ta původní bronzová originální liška, se dodnes neví. Třeba ji má někdo na zahradě a hladí jí ocas privátně…

Zbytky hradního paláce.

Tajemná obora kolem hukvaldského hradu.

Kořeny těchto buků jsou jedním z nejvíce fotografovaných objektů v oboře pod hukvaldským hradem.

Hrad Hukvaldy.