Rybníky v Hrabové jsou evropským unikátem, který málokdo zná
Výlet nemusí vždy směřovat na druhý konec zeměkoule a přece může být hezký. Jsou místa, kam se dá dojet na kole nebo dojít přímo z domu pěšky a přitom to může být docela prima zážitek. Mnohdy ani nevíme, co máme doslova „u nosu“. Jedno z takových míst, které rozhodně netrpí přílivem turistů, jsou rybníky zvané Pilíky na okraji Ostravy, přesněji v Hrabové.
kapři.
A dřevěný kostelík, unikát Hrabové, stával přímo na břehu rybníka. Mimochodem tu mapu mi ukázal místní patriot, bloger a dnes si troufám říci, že i přítel, Vladimír Slavík, který mne kolem Pilíků provázel a který i na svém blogu o Pilíkách píše:
http://vladimirslavik.netstranky.cz/udalosti-a-komentare/piliky.html
O rybnících v těchto místech pojednal i můj oblíbenec Bezruč, a to v básni „Rybníky za Paskovem“. Vzhledem k tomu, že se v ní zmiňuje také o hrabovském kostelíku, dá se usoudit, že se slezský bard pohyboval v Hrabové, když popisoval tento svůj „zážitek“:
„Skláněly hlavičky šikmo své
na břehu metlice rusé:
potápky, lysky a rackové
chechtali v jednom se kuse.“
V polovině minulého století se voda z rybníků používala pro odkalové nádrže Dolu Paskov. Dnes jsou Pilíky evropsky významnou lokalitou. Chráněným druhem zde sice není žádná velryba, nicméně i sedm centimetrů velká (tedy spíše sedm centimetrů malá) rybka „hořavka duhová“ si zasluhuje ochranu, zvláště pak, když je zde doma i dravý okoun říční, pro kterého je hořavka chuťovka.
Výhledy odtud jsou jedinečné. V jednom záběru máte rybník, budovu zbytku Dolu Paskov (ne zcela impozantní, leč charakteristickou) a pozadí toho všeho tvoří masív Lysé hory (naprosto impozantní, navíc charakteristický) . Nejeden krajinářský mistr by zaplesal a začal míchat barvy.
Potkáte tady krásné slečny ladně se vznášející v koňských sedlech. Nevím, jak slečny, ale koně jsou ustájeny v nedaleké jízdárně. Jinak je zde poměrně liduprázdno. I sběrači šrotu už zjistili, že tu část kovového majetku OKD, kterou lze odnést do sběrny, už panu Bakalovi „šlohnul“ někdo z kolegů a to, co zde zbylo, je přivařeno svářečkami či ukryto v betonových skružích tak, aby se k tomu nikdo nepovolaný nedostal.
Kolem vede dříve krásná, původní nezpevněná cesta, stylově lemovaná stromovím. Dnes bohužel připomíná spíše zkušební dráhu automobilky Tatra, což je škoda, protože cyklisté by tady tudy projeli nejkratší cestou do Mitrovic a pak dále na Krmelín či do Bělského lesa a navíc nedaleko odtud je nová lávka přes řeku Ostravici, která slouží pěším a právě cyklistům. No, třeba bude jednou cyklostezka pokračovat i touto alejí podél Pilíků.
A kdo si chce o rybnících přečíst více, může například v článku, který napsal znalec hrabovské historie Martin Slepička, a to na webu mého přítele Radka Orkáče: