Kdybych byl režisér a kdybych točil film z prostředí starého anglického města nebo třeba příběh Jacka Rozparovače, poslal bych filmový štáb do ostravské čtvrti Vítkovice. Ne, že by se tam potulovali Jackové Rozparovačové, ale místní uličky připomínají starou Anglii, někdy i včetně ranní mlhy, která se tudy valí.

Vše je tu z pálených neomítnutých cihel. A když říkám vše, myslím tím skutečně vše: Radnice i kostel. Hospoda i škola. Tržnice i továrna. Nálevna i kovárna. Domky i špitál…  Slyšte příběh o vsi zvané Vítkovice, která se stala městem téhož jména.

Dělnická kolonie v ostravských Vítkovicích.

Vítkovice jsou unikátním příkladem toho, co přinesla průmyslová revoluce. V tom dobrém i v tom zlém. Z bývalé vesnice se stala městská čtvrť, dnes si nikdo z Ostravanů nedovede představit, že by tomu bylo jinak. Vše se odvíjí od toho, co je potřeba k výrobě železa, a to je uhlí, ruda a voda.

Kostel svatého Petra a Pavla ve Vítkovicích.

První zmínky o Vítkovicích sahají do poloviny čtrnáctého století. Rozmach nastal poté, co tady v roce 1828 olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf nechal postavit vysokou pec. Jak už jsem napsal, Vítkovice měly blízko ke všemu, co bylo potřeba: železná ruda se těžila v Beskydech, uhlí v Ostravě a voda se čerpala z Ostravice. Podnik se jmenoval podle svého zakladatele, tedy Rudolfova huť, což dodnes připomíná litinová socha arcivévody před hlavní budovou podniku, dnešní akciové společnosti Vítkovice.

Vše je zde z cihel.

Patnáct let poté koupil firmu vídeňský bankéř židovského původu, Salomon Mayer von Rothschild. Vítkovické železárny prosperovaly, protože se staly dodavatelem kolejnic pro Ferdinandovu Severní dráhu. Rothschild mohutně investoval nejen do továrny, ale také do rozvoje vesnice, která se i díky tomu stala v roce 1908 městem.

Náměstí ve Vítkovicích. Návštěvník dojde pěšky k zámečku a i do Dolní oblasti Vítkovic.

Náměstí Vítkovic dominuje kostel Svatého Petra a Pavla. Přilehlé ulice tvořily dopravní tepnu pro zaměstnance hutě do práce a z práce. Boční uličky pak byly místem, kde pracovníci hutí bydleli. Původní venkovské domky se zahradami, stodolami a chlévy nahradily ulice bytových domů, jak jinak, než opět z červených cihel. Najdete zde ale také bývalou tržnici, školu, původní hospody a součástí Vítkovic byl také špitál, v jehož areálu sídlí dnes už moderní nemocnice.

Rothschild věděl, že pokud má dělník věnovat svou pracovní sílu práci jeho továrně, musí dostat vše, co potřebuje, tedy od bydlení, přes duchovní rozvoj až po případy, kdy onemocní.

Věž kostela ve Vítkovicích

Již zmíněný kostel svatého Petra a Pavla je zajímavý tím, že jej zdobí toliko jedna věž. Původní plán počítal s klasickým řešením, tedy se dvěma věžemi nad vstupem do chrámu. Nakonec byla postavena jen jedna věž, která měla připomínat zvonici z oblasti  italského Toskánska. Věž vznikla dříve, než kostel. Sloužila jako vodárenská věž a pozorovatelna pro hasičské hlídky. Teprve o tři roky později byl postaven kostel a obě stavby se spojily malým průchodem.

Střední škola. Jako celé Vítkovice, i ono je z pálených neomítnutých cihel.

Ve věži zní tři ocelové zvony vyrobené v místních železárnách. V oltáři se nachází část ostatků svatého Jana Sarkandera a v kostele je také obraz Marie Antoníny Kratochvílové, rodačky z Vítkovic, kterou papež Jan Pavel II na konci dvacátého století blahořečil. Sestru Marii Antonínu umučilo gestapo, když sloužila jako představená komunity sester na Ukrajině. Její jméno nesla jednu dobu také vítkovická nemocnice.

Vítkovice jsou místem, které všem, kdo chtějí poznat Ostravu, ukazuji velice rád a velmi často. Pro pochopení celé Ostravy je toto místo, místo, kde by se dal točit Jack Rozparovač, zcela zásadní. Tak proč nezačít poznání města právě tady?