Už jste někdy viděli mloka skvrnitého z patnácti centimetrů, plazíce se v blátě po břiše a tím pádem dívaje se na něj z tak zvané žabí, tedy spíše mločí, perspektivy? Vypadá jako drak. A když visíte nad strží končící pod vámi vodopádem, věřte, že máte pocit, že se vám ten drak směje do očí… Přesně takto jsem mloka, toho leskle černého se žlutými skvrnami, viděl naposledy. Ty jeho bulvy! I jimi dával najevo, že nechápe, co to tady předvádím.

Především prosím všechny, kdo by po přečtení tohoto textu měli chuť projít si koryto Bučacího potoka tam, kde se potok mění ve vodopád. Nechci být zodpovědný za to, že se v kaňonu začnou hromadit polámaní turisté… Osobně tam už také nepolezu bez jištění.

Bučací vodopád je ukryt v masivu beskydské hory Smrk.

Při poslední výpravě, kdy jsem se rozhodl nafotit proudy vody valící se z mnohametrové výšky, jsem v jednu chvíli zjistil, že visím na tenké větvi jakéhosi keře a pod nohama mi klouže hluboká vrstva bláta a listí. Po čtyřech jsem se odplazil od prudkého srázu, přičemž jsem asi dost pobavil již zmíněného mloka. Takového podivína, jakým jsem v jeho očích nepochybně byl, dlouho neviděl. Chvíli jsme se dívali doslova z očí do očí. Neměl ani potřebu zmizet, asi tušil, že jemu nebezpečí rozhodně nehrozí, protože to spíše já zasvištím z kamenného srázu.

Krása vody na Bučacím potoce.

Bučací potok je rájem pro fotografy.

Jinými slovy, plazit se tokem Bučacího potoka, který se valí soutěskou pod vrcholem beskydské hory Smrk, není šťastný nápad. Přesto je to jedno z nejkrásnějších míst, které jsem v Beskydech vůbec kdy viděl a fotil. Naštěstí sem mnoho lidí nechodí. I díky tomu břehy obrůstá opravdový, hustý až neproniknutelný prales. Jarní tání koryto pravidelně pročistí a pak už potok a vodopád jen zarůstá křovím a také vzácnou květenou, které se díky stínu, vodě a prohnojené půdě velice daří.

Kouzlo vody padající z kamenných kaskád Bučacího vodopádu.

Potok, zvaný Bučací, najdete tedy pod horou Smrk, druhým nejvyšším vrcholem Beskyd. Voda se valí směrem k vesnici Ostravice a vtéká do řeky zvané (jak překvapivé) Ostravice. Své jméno potok získal podle toho, že voda tady zurčí, až bučí. Potok je tedy v podstatě „bučící“, ovšem v nářečí, které lidé v Pobeskydí používají, jde o potok „bučací“.

Bukovými lesy pod horou Smrk protéká Bučací potok.

Břehy Bučacího potoka zdobí květena.

Tak až půjdete příště od Ostravice k vrcholu druhé nejvyšší beskydské hory, budete vědět, že ten potok, kolem kterého vede turistická stezka, nezurčí, neprská, nebublá, ale prostě bučí… Nebo vlastně „bučá“.