Když už nikde jinde v okolí není sníh a v Ostravě to vypadá, že jaro je v plném rozpuku, vyrážejí nadšenci zimních sportů ještě na vrchol beskydské Lysé hory. Přestože z Ostravy je Lysá hora vidět doslova jako na dlani (pokud to počasí dovolí) jsou to dva různé světy.

Ve výšce nad tisíc metrů vládnou úplně jiné podmínky, než dole ve městech.

Lysá hora je takové naše Kilimandžáro

Jako Kilimadžáro v Africe, skoro tak je Lysá hora jiná, než její okolí. Dole je jaro, nahoře na vrcholu nejvyšší beskydské hory řádí sněhová vánice. Na cyklostezkách ve městech se jezdí na kole, na Lysé je půl metru sněhu. Jako pod tím Kilimadžárem – dole v buši se pasou žirafy, nahoře se brodíte ve sněhu.

Díky skialpinistickým lyžím projdete terénem, kde se jinak v zimě chodit skoro nedá.

Ale zpět do Beskyd a na Lysou – nevede sem žádný lyžařský vlek, ani lanovka (zatím). Po silnici smí jezdit jen cyklisté, v zimě je z ní běžkařská trasa. Kdo tedy chce vyjít na Lysou horu, jde pěšky nebo na lyžích. Doslova rájem je tato hora pro příznivce skialpinismu. Dole nasadíte na lyže stoupací pásy a jdete si krajinou, vstupujete do lesů a luk, přes které v létě ani nejde projít. Tam, kde byste se bez lyží bořili po pás do sněhu, projdete. Využíváte koryta potoků, horské stráně a stoupáte k vrcholu. Když už uvidíte vrchol vysílače, víte, že „už to dáte.“

Pod Lysou horou.

Vrchol Lysé hory nepřitahuje jen pěší turisty, běžkaře nebo skialpinisty.

Nahoře sundáte pásy a sjedete dolů. Ti dobří volným terénem, ti, kdo se mají rádi, zvolí některou z turistických tras nebo běžkařskou trasu na Papežov.

Skialpinistický ráj, to je beskydská Lysá hora.

Lysá hora je fenomén, na jejím vrcholu se schází čím dál více lidí – od pěších turistů, přes běžkaře až po skialpinisty. V létě přibývá cyklistů. Když je krásné počasí, dá se tady i v zimě opalovat. Výhledy jsou kouzelné. Vidíte Frýdek-Místek, Ostravu, Paskov. Všechny beskydské vrcholy a když je opravdu dobrá viditelnost, poznáte i štíty slovenských hor, včetně Vysokých Tater.

Některým skialpinistům pomůže zdolat vrchol i tažný pes.

Lysou nelze podceňovat.

Není to žádný Mont Blanc. Ale i tak je taky pěkně zrádná ta naše královna Beskyd. Vypravit se sem v polobotkách a lehké bundičce do pasu někdy v březnu či dubnu může být hodně nepříjemné a dokonce riskantní. Žádná jiná hora v této zemi nemá tolik obětí, jako právě Lysá. Už jen tím, že se jmenuje Lysá, znamená, že tady fučí a fičí. Stromy se tu prostě neuchytí. A tím, že na vrcholu nerostou, tak to tady zase o to více fičí a fučí… Takový ucelený kolotoč – protože tu nejsou stromy, je tu často fičák. Protože je tu často fičák, nejsou tady stromy…

Symbolický hřbitov pod vrcholem Lysé hory je připomínkou toho, že vyjít na tuto horu není jako projít se obchodním centrem…

Slunce proráží mlhu na vrcholu Lysé hory. A odráží se v okně vysílače.

A taky proto je tady symbolický hřbitov Připomíná několik tragédií, které se tady odehrály. Jednou z nich je příběh stíhačky, která v mlze narazila do masivu. No dobrá, to se nás asi netýká, ve stíhačce nesedíme denně, že? Zbojník Ondráš už tady taky nečíhá na chudáky, které pak obral o poslední groš. Ale i tak, v době, kdy nás o poslední groš obírá někdo úplně někdo jiný, je dobré myslet na to, že výstup na tuto horu není pro manekýny.

Příroda pod Lysou horou.

Tady se musí počítat se vším. Ale stojí to vždy za to…