Jestli se o nějakém místě praví ve spojitosti s čerty, nemůže z toho koukat nic jiného, než pořádná dávka tajemna. A pokud nedaleko od sebe najdete Čertův mlýn a ještě čertův stůl, běhá mráz po zádech už jen z té pekelnické představy. Aby toho snad nebylo málo, v kameni vytesán a v lese ukryt je reliéf čertovy hlavy.

Je to dílo přírody? Nebo jde o hlavu čerta? Nebo portrét vojevůdce Radagosta?

Přesně takové místo leží v Beskydech, na vrchu zvaném Tanečnice, kousek od známých Pusteven. Čertův mlýn je shluk kamenů, zřejmě propadnuvší se jeskyně, která svým tvarem připomíná strouhu potoka. Asi proto vznikla legenda o mlýnu, který tady stavěl pekelník. Opravdu to tady vypadá, jako kdyby čertisko vykotlalo vodní náhon, který měl pohánět mlýnské kolo.

Kámen a stromy, to je příroda v okolí Čertova mlýna.

Ještě záhadnější je nedaleký čertův stůl. Kamennou plotnu podpírají dvě obří kamenné nohy stolu. Mezi těmito třemi kameny je prostor, že by se dospělý muž schoval. Cože se to tedy ukrývá uprostřed pralesa? Může to být opravdu dílo čerta, který tady mastil karty o duše kolemjdoucích? Asi se shodneme na tom, že toto necháme tvůrcům pohádek.

Čertův stůl. Jde o dávnou keltskou observatoř?

Pak je jistě na místě varianta, že jde o náhodu, že příroda sama vytvořila tento skalní útvar. Může být. Taky je možné, že jde o hrob významného keltského vojevůdce, údajně snad samotného Radagosta. Ten z hřebenů Beskyd podnikal útoky na Římany, kteří kolem čtvrtého století po Kristu dorazili až k Olomouci. Tato teorie je podpořena téměř dokonalým portrétem „vytesaným“ do kamene. Z profilu se do krajiny opravdu dívá drsný chlap s ostrými rysy a knírem pod nosem. Prý je to Radagost. A prý zase onen čert, co stavěl mlýn, takže v tom už aby se čert vyznal…

Kamenný blok porostlý mechy.

Já osobně věřím v další možnost: jde o dávnou keltskou observatoř. Jan Folprecht, znalec okolní přírody a milovník Beskyd, vypozoroval, že v den jarní a podzimní rovnodennosti zapadá sluneční kotouč viděný z tohoto místa přesně za kaplí Cyrila a Metoděje na Radhošti. O čem to svědčí? Staří Keltové s velkou pravděpodobností blížící se jistotě neměli ve svých mobilních telefonech ještě kalendář ani aplikaci zvanou Aladin a zřejmě i televizní předpověď počasí nechytali vždy a všude. A proto díky této observatoři předvídali příchod jara a nástup podzimu, tedy zimní období. Poznali, kdy je dobré sít a kdy je třeba zalézat do tepla.

Kámen a stromy, to je příroda v okolí Čertova mlýna.

Ještě o jednom však tato teorie vypovídá. Pokud tomu tak je, tedy, pokud ukryt pod kamenem sledoval keltský meteorolog slunce, musel mít také na Radhošti nějaký bod, za kterým slunce zapadalo. Mohla to být třeba hromada kamení nebo také místo sloužící později k uctívání božstev. Kult Slunce byl u Keltů silný.

Vznikla dnešní kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti v místě keltského či pohanského obětiště?

Tady se tedy možná zrodil kult hory Radhošť a bájného Radegasta, kterého vyznávali pohané až do příchodu Cyrila a Metoděje a dokonce i poté, co věrozvěsti ze Soluně svrhli Radegastovu modlu. O tom, že pohané z okolí se chodili klanět na Radhošť i poté, co se už na vrcholu tyčil křesťanský kříž, existuje mnoho legend. A také o tom, že zlaté sošky Radegasta jsou dodnes ukryty v podzemních chrámech pod touto horou.

No, kdo nevěří, ať tam běží. A taky, jak se říká: na každém šprochu, pravdy trochu. Tož, kdo může říct, že to není pravda?