Jsou místa, která člověka chytnou za srdce hned na první pohled. Jsou taková, která právě na ten první pohled nějakou velkou krásu nevyzařují. Spíše, než prvoplánová nádhera, z nich dýchá jakési kouzlo, až tajemno. Pokud hledáte to druhé, tedy koktejl nevšedního, někdy zádumčivého, ale poučného a neočekávaného, pak tento výlet je přesně pro vás.

Pojedeme podél hranice České republiky s Polskem, navštívíme východ země a poznáme místa, která by málokoho napadlo považovat za turisticky zajímavý cíl. Pokud si také myslíte, že Karvinsko nestojí za poznání, uvidíte, jak škaredě se mýlíte.

Socha svatého Patrika je jednou z mála vyobrazení tohoto světce v Česku. Stojí u kostela v Karviné-Fryštátu.

Poznáme region, kde lidé mluví „po našymu“, tedy nářečím, které je směsicí polštiny, češtiny, němčiny a slovenštiny. Pokud nebudete někomu rozumět, nebojte se – místní jsou na to zvyklí a dokážou přepnout i do spisovné češtiny.

9.00 Kostel a lá Pisa

Okolí Orlové má k tomu, co lze nazvat malebnou krajinou daleko asi tak, jako má jablečné dezertní víno daleko k romantickému posezení. Stejně jako ono „jablo“ však může vytvořit neopakovatelnou atmosféru, tak i krajina kalových rybníků s důlními věžemi na horizontu má také svoje kouzlo.

Jsme v místě, kde Václav Havel nechal na začátku devadesátých let zastavit prezidentskou kolonu, mimo protokol vystoupil z jednoho z BMW a doslova zíral… Je fakt, že i toto místo už by možná nepoznal, a to nemluvím o nedalekém golfovém hřišti, které měsíční krajinu už opravdu nepřipomíná a které vzniklo právě v místech, které byly ještě před pár lety podobnou měsíční krajinou.

My uděláme zastávku jinde, než tehdejší prezident, ten uháněl rovnou do Karviné a proto světový unikát minul. Tou raritou je kostel v místě, zvaném Karviná-Doly. Je šikmý jako věž v Pise, a na rozdíl od Pisy zatím není obležen turisty z celého světa. Kostel svatého Petra z Alkantary se vlivem poddolování propadl o více než 35 metrů a cestou dolů se vychýlil tak, že mu dlouhá léta hrozilo zřícení, případně demolice.

Je to skoro zázrak, ale kostel v Karviné-Dolech se nezřítil, ani přesto, že je křivý jako věž v Pise.

Dnes je opraven, o zázraku v podobě toho, že přečkal do dnešních dnů, svědčí mimo jiné to, že dokonce slouží věřícím, kteří sem opět chodí na mše svaté… Projít se místem, kde kdysi žili lidé, a dnes tady kromě kostela nic není, láká přece jen čím dál více turistů. Ostatně, fotku „já stojím rovně, ale ta stavba je nakřivo“ nikde jinde nepořídíte. Vlastně, pardon, v Pise…

10.00 Karviná

I samotná Karviná překvapí. Město, které bývalo (po právu) považováno za noclehárnu havířů, má minimálně dvě tváře. Tu známější tvoří samozřejmě panelová sídliště, čtyřproudé silnice a obří obchodní dům – připomínající spíš sportovní halu. Ale nás zajímá ta druhá tvář – historické jádro města. A světe div se: je tady. Náměstí v části zvané Fryštát (takto se ještě po druhé světové válce oficiálně jmenovalo celé město, dnes jeho centrum) nás dovede až k zámku.

Zámek uzavírá jednu stranu historického (a moc pěkného) náměstí v části Karviné zvané Fryštát.

To, že je zde zámek, navíc nabízející hned několik návštěvnických okruhů, může být překvapení pro poutníky zdaleka, ale pokud o existenci zámku nemáte potuchy, nemáte se zač stydět – sním své boty, že zámek by v Karviné hledal i málokterý obyvatel Ostravy, ze které by do Karviné skoro kamenem dohodil. Uličky starého města vypovídají o bývalé slávě Fryštátu a některé si zachovaly opravdu původní tvář, takže chcete-li vidět krásné původní vstupní dveře, které ještě nenahradil plast, tak se přijeďte pokochat.

11.00 Chobětuz

Podél státní hranice s Polskem, kterou tady tvoří tok řeky Olše (místní používají polský výraz Olza) směřujeme k Těšínu. Hned dva drahokamy nás čekají na další zastávce. V obci Chotěbuz sjíždíme z hlavní silnice dolů k valu. Právě zde se nachází Rybí dům, tedy rybí zoologická zahrada, kterou ocení milovníci přírody a především děti. Obří akvária jsou všude kolem vás, takže ryby z celého světa máte i nad hlavou. V rybím domě je také restaurace a čerstvé ryby (pochopitelně jiného druhu, než ty z akvárií) si můžete koupit i domů k snědku.

Ten druhý drahokam, který se v Chotěbuzi nachází, v této chvíli šperkaři dobrušují – přesněji řečeno, místní slovanské hradiště je pro veřejnost uzavřeno, protože se opravuje – tedy ne, že by stavbaři modernizovali to, co zbylo z osmého století. Ale zcela nově vzniká přístup k tomuto klenotu a veřejnost se tam proto nedostane. Každopádně jde o další místní unikát, který vypovídá o bohaté historii tohoto kraje. Slované se zde usídlili v osmém století a podle objevených šípů a seker byli z tohoto místa zřejmě násilně vyhnáni…

Silnice mezi Karvinou a Českým Těšínem kopíruje řeku Olši. A středem koryta řeky vede státní hranice.

12. Český Těšín a Czieszyn

Málokteré město zažilo tak pohnutou historii, jako toto. Původní Těšín je jedním z nejstarších měst Slezska. Podle legendy jo založili roku 810 bratři Bolek, Lešek a Těšek, synové knížete Leška, a to v místě, které je dodnes turistickým cílem, tedy u pramene, který je zvaný studna Tří bratří (nachází se v jedné uličce nedaleko náměstí v Těšíně).

V české části města stojí za zhlédnutí místní náměstí a sady T. G. Masaryka s historickými vilami. Park končí u řeky, která po desítky let město opravdu rozetla na dvě části. Dnes se dá po mostě přejít do Polska, aniž by po vás někdo něco chtěl. Z bývalého hraničního přechodu je v podstatě korzo. „Budky“, kde jsme ukazovali cestovní pasy, jsou dnes obchody. Na mostě stojí chlapík, který vypadá jako John Lennon a hraje písně, jako hrával John Lennon…

V polské části města nelze vynechat návštěvu Zámeckého vrchu s rotundou z 11. století a výhledem na řeku a město. Impozantní je těšínské náměstí. Pokud patříte ke gurmánům, doporučuji vyzkoušet polskou kuchyni. Skvělá je místní polévka zvaná „baršč“. A v kavárnách ochutnejte určitě zdejší tvarožníky. Tady se jim říká „sernik“, ale úplně v pohodě se i tady domluvíte česky…

Most přes řeku Olši spojuje českou a polskou stranu města Těšína. Starší si pamatují na fronty lidí a kolony aut. Dnes je na mostu klid.